Proč byste si měli povídat se svým telefonem i na ulici

Když k nám v roce 2011 zavítala Apple Siri, nikdo nepředpokládal, jak změní náš svět. Technologický pokrok pokračoval, trendy přicházely a odcházely, hlasový asistent se ale stal neodmyslitelnou součástí života téměř 100 milionů uživatelů po celém světě.  Tedy až na Slovensko a Česko. Hlasový asistent nám nic neříká, protože se stydíme a neumíme anglicky.

Představte si, že jste manažer/ka s vlastní sektrářkou nebo asistentem. Cupitají okolo vás, odpovídají na telefonáty, plánují vaše schůzky, budí vás, píšou za vás smsky a dokonce dokáží koupit narozeninový dárek vaší mamince, které jste už měsíc nezvedli telefon. 

No, a teď si představte, že vaše sekretářky najednou přijdou o svá těla. Už slyšíte jen jejich hlasy. Poltergeist? Ale kdeže. To jsou jen vaši virtuální asistenti. 

Voice assistant, nebo jestli chcete VOICE ASSISTANT, je taková vaše sekretářka bez těla. Takový homekit do kapsy. Můžete si vybrat hned z několika možností. Známe například: Siri, milé digitální děvče uvězněné v iPhonech. Dál třeba Google asistenta, nájemníka ze světu Androidů. Nakonec i Alexu, celým jménem Alexu Amazon, přebývající v pralesech. Ale ne, Alexa přebývá v inteligentních reprácích (a umí mimochodem přehrávat i české a slovenské audioknihy z Audiolibrix). Za zmínku stojí i Cortana od Microsoftu nebo slečinka Bixby, která by měla Samsung žalovat za to, že ji tak pojmenovali. 

Voice Assistant a naše končiny

Kráčím si tak po ulici, v jedné ruče kafe a v druhé snídani z nejmenovaného fastfoodu McDonald’s. Chci si pustit “Royal Blood”, co udělám? Řeknu: “Hey, Siri, play Figure it out.” Nebo: “Hey Siri, play another song.” Žádný problém! Píseň přepnutá a já nemusím žonglovat s míchanými vajíčky a Popradskou, která se tváří, že je z kávových bobů z Marsu.

Polovina majitelů AI technologií využívá voice search (hlasové vyhledávání) denně, což je pro značky příležitost stát se součástí každodenního rituálu, přesně jako je ten můj. Siri mě budí, nastavuju s její pomocí budík, stopky, sleduju životosprávu, píšu smsky.

Není problém ani ovládat osvětlení, termostat a další domácí spotřebiče za pomoci kamaráda, kterému technologická veřejnost nadává Homepod. Je to v podstatě takový moudrý reprák se zabudovanými mikrofony, který slouží na ovládání vaší inteligentní domácnosti. Homepod vám samozřejmě neaktivuje gamaty u babičky, potřebujete zařízení s připojením a k tomu tu správnou značku homekitu. Nejde ale o nic složitého, jakýkoliv průměrný prodavač elektroshopu Vám dokáže pomoci s výběrem a instalací. 

Statistiky od Google říkají, že 20 % všech vyhledávání na Android zařízeních dospělými uživateli v USA roku 2017 bylo přes hlasové vyhledávání. Podle předpovědí do roku 2020 naroste podíl takových vyhledávání na 30-50 % a počet amerických domácností, které vlastní zařízení s voice asistentem ze 7 procent na 75. A jak je to teda se Slovenskem a Českem? Ehm, zpátky k vajíčkům a Royal Blood.

Na co si hrajete?

Jak si tak vykračuju a povídám si s vlastním telefonem, naproti mě se synáčkem za ruku cupitá mladá, pohledná maminka. Jakmile zachytí moje “Hey Siri, gimme the nearest restaurant,” podívá se na mě tak kysele, až se rozkašlu. Tenhle pohled mi křičí do ucha, že jsem ubohej pozér, co si hraje na Američana z reklamy.

Že si hraju na něco, co funguje tak akorát v Orange reklamách. To krásné, zasněžené vánoční Slovensko a děti v oranžových svetrech natěšené z nového paušálu.

Moje reakce? Skláním hlavu. Něco ve mně se stahuje. Scvrkne. Ano, je to moje odvaha dělat si věci podle sebe. Následující smsku posílám ve slovenštině…

Hlasové vyhledávání není omezené jednoduchými pokyny jako třeba navigace. Ano, pokud jste připojení na internet, můžete své virtuální asistentce přikázat, aby vás navigovala klidně i do pekla samotného. To ale není ani zdaleka všechno!

Voice search není jen o jednoduchých otázkách a odpovědích. Je o vytváření nákupních seznamů, to-do listů, o práci s kalendářem a připomínkami. Tihle digitální duchové neslouží jen na to, aby nám řekli, jaké je dnes počasí. I když to dokážou taky. Tak co nám brání v jejich užívání?

Zase zpátky k příběhu. 

Pohlednou maminku s tváří Belzebuba míjím a o deset minut později už mě překvapuje pracovní hovor. Co udělám? Odložím míchaná vajíčka na lavičku i s kávou a zvednu telefon. Rukou! Následně si zapisuju úkoly do mobilu, když najednou dorazí notifikace! Nějaká slečna ti dala lajk na “fotečku”. A už to jede. Mrknu na Instagram, jedna fotka, druhá, třetí, mrknu na mail, mrknu, mrknu MRKNUUUUU. Představte si mě v časosběru, jak stojím u lavičky a čumím do mobilu, zatímco se v pozadí střídá den s nocí a já stárnu.

Kancelář je vzhůru nohama, na práci se nesoustředím, v hlavě mám totiž tu holku z instáče. Kručí mi v břichu, myslím na to, jak se zamknu na záchodě, vybrečím se a pustím se do svých anorganických vajíček…

No to nemyslíš vážně! Vajíčka zůstala na zastávce.

Vážení, tohle by se nestalo, kdybych se nestyděl za svoje, nazvu to lyricky, TOUHY. Ta maminka s pohoršeným výrazem mi měla být ukradená. 

Klíč k budoucnosti

Řeknu vám to na rovinu. Tempo je šílené. Multitasking se na nás hrne ze všech světových stran. Naši šéfové, kolegové, konkurenti přizůsobují své mozky (rozumějte vnímání) právě výše zmíněnému multitaskingu a všem dalším -ingům představujícím benzín moderní Země. Každým rokem dokážou zvládnout víc a víc věcí najednou. Firmy na tyhle trendy odpovídají. Technika na ně odpovídá. Dřív nebo později ji ale nebudeme umět používat, protože nám bude chybět klíč.

Jako když stařenka vejde do kavárny koupit kilo čočky, protože ji viděla ve výkladu. Číšnice jí nadarmo vysvětluje, že to tam je jenom na ozdobu oken podniku. Tahle stařenka už nemá klíč a šanci spojit jedno s druhým. 

S hlasovým asistentem v našich zařízeních je to stejné. Je to klíč. Klíč k budoucnosti a k pochopení nových rovnic, postojů, trendů a produktů, o kterých se nám dnes ještě ani nezdá.

Hlasoví asistenti s umělou inteligencí, resp. zatím spíš s jejím stínem, se neustále učí. Čím víc je budete používat, tím lépe vás budou znát. Siri nejdřív nerozuměla slovenskému jménu mojí přítelkyně. Nedokázala jí zavolat. Dnes ji vytočí bez problému.

Představte si, jak to s těmito pomocníky bude vypadat, když na trh dorazí produkty jako Google Glasses, v headsetech s tzv. rozšířenou realitou. V nastavení rozšířené reality totiž musí uživatelé vykonávat různě složité úkoly a zároveň komunikovat s venkovním světem. Což znamená, že nebudou moci používat vstupní zařízení jako jsou klávesnice nebo myši. Za pomoci jiných technologií, jako je sledování očí a rozhraní mozek – počítač (BCI) asistenti s umělou inteligencí umožní uživatelům bezproblémově komunikovat s jejich virtuálním i fyzickým prostředím. 

Už se nenechám znechutit maminkami a ani nikým jiným. I vy byste to tak měli udělat. Podívejte se do svých mobilů. Najděte v nich své sektretářky a pomocníky. Komunikujte s nimi. Pomůžou vám. Koneckonců jsou to přeci klíče k budoucnosti

Nebo jinak: nepřepínejte během řízení kapitoly audioknih nebo písničky na mobilu, nechte to na svého hlasového asistenta.

“Hey Siri, wake me up at 7. Goodnight for now.”

“Goodnight, Peter.”