Ako vznikol Audino a audinovské víkendové súťaže

Už je to nejaká doba, odkedy sa do audiolibrixáckeho tímu pripojil aj jeden kreslený člen. O tom, čo to je, by sa dalo polemizovať. Ja sama som sa stále nerozhodla, či je to jašter bez chvosta, dinosaurus bez chvosta alebo mimozemšťan. Takže je to druh s názvom: neidentifikované čudo.

Ako vznikol Audino?

Vlastne tak trochu náhodou. Len na nejakom našom meetingu padlo niečo o tom, že sa pracuje na nejakom maskotovi a mňa to strašne zaujalo (doteraz nemôžem uveriť, že mi to nikto nepovedal!). No a očividne som to chcela fakt moc a moc, lebo som vyhlásila dačo v tom zmysle, že potrebujem pár hodín a spravím návrhy.

A tak sa aj stalo, lebo obmedzený čas mi jednoducho nedovolil premýšľať a analyzovať. Dávala som na papier všetko, tak ako sa to v mojej hlave objavovalo, aj keď popravde vôbec netuším ako som dospela k tomu, že som nakreslila asi 40 podivných postavičiek, ktoré nemali nič spoločné s audioknihami 😀

Vybrala som si postavičku, čo sa mi najviac páčila a preilustrovala. Asi by ste mali vedieť, že pôvodný Audino vôbec nebol oranžový, ale zelený. Nakoniec sme ho ale prefarbovali a tak nastal tvrdý boj o farbu medzi mnou, Ivanom a Petrou a nakoniec sme skončili pritom, že oranžová bola farba proti ktorej nikto neprotestoval. (ehm, a vôbec to nemá nič spoločné s tým, že oranžovú má rád Ivan)

*poznámka: Je celkom zaujímavé, že v tej dobe sa mi zdal zelený Audino dokonalý a jednoznačne bol najkrajší. Ale už som si tak zvykla na tú oranžovú farbu, že keď som kvôli tomuto článku vytiahla zas pôvodný návrh, tak sa mi zdal divný 😀

Kto ho pomenoval?

Znie to asi dosť nepravdepodobne, ale bol to Ivan.

Kto neúmyselne poslúžil ako Audinova predloha?

Pravda je, že dlho som si to ani nevšimla. Postrehla som to až o pár mesiacov, keď som nakreslila narodeninový komiks. Musím potvrdiť, že človek čerpá z toho, čo ho obklopuje a pozná a tak nie je prekvapením, že sa aj do Audina premietol mne blízky človek.
Tí, čo počuli Audinovinky #11 – O hmyzu a telefonování, kde som sa zhodou okolností ocitla aj ja, to vedia, ale tí, čo ich nepočuli, tak je to Michal (on proste musí byť všade :D).

Ako vznikli Audinovské súťaže?

Doslova náhodou. Keď sme minulé leto s Michalom zamierili za ďalším gréckym dobrodružstvom, tak som všade ťahala svoje bloky a perá a vzniklo niekoľko Audino-audioknižných kresieb. Ale okrem instagramu som pre nich nevymyslela žiadne využitie, tak som to hodila do diskusie a Ivan (bohužiaľ zas on) našiel riešenie a vznikli prvé víkendové súťaže. Môžete sa do nich zapojiť každé 2 týždne behom víkendu na našom oficiálnom facebookovom alebo instagramovom účte.

Aj Audino má svoj život

Možno je to len kreslená postavička, ale žije zaujímavý život. Pravdepodobne zaujímavejší než všetci z Audiolibrixu dokopy 😀 No a môžete ho sledovať na instagramovom účte amazing_audino.

 

Sdílej článek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on pocket

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Technologie

Jak neplatit PayPalu za služby, které jsou zdarma

Pokud už jste to zjistili na vlastní kůži a chcete se tomu vyhnout v budoucnosti, tento článek je pro vás. Pokud jste s PayPalem ještě nezačali a zvažujete, jestli je to dobrá volba, možná vám pomůžu s rozhodováním. Nic totiž není černobílé. Ani všude na internetu tak viditelné logo PayPalu.

Pokračuj >
Osobní rozvoj

6 tipů, jak z rozhovoru znovu udělat rozhovor

Proč bychom se měli bavit o rozhovoru? Každý si přece umí povídat. Naučili jsme se opakovat hlásky, skládat slabiky, první slova a věty, prošli jsme jednotlivými školními stupni, dospěli jsme, pracujeme… Jazyk a řeč jsou rozhodně jedním ze základních znaků, projevů, člověka jako myslící bytosti. Jenže „umět mluvit” a „povídat si” není to samé.

Pokračuj >
Životní styl

Zpomalte: 5 praktických tipů, jak na slow living

dyž se věci dějí rychle a plynule. Auta frčí, aplikace v telefonu nezdržují, pracovní schůzky mají spád, objednávka v restauraci dorazí dříve, než si svlékneme kabát a usadíme se ke stolu. Celý den se ženeme, abychom rychle stihli to a ono a abychom se ráno mohli opět vzbudit a pokračovat v nasazeném tempu.

Pokračuj >