Informační dieta: Buďte tím nejméně informovaným člověkem v místnosti

Už dlouhé roky nekoukám na žádné zprávy (ani nemám TV stanice), nečtu každý den noviny, naprosto minimálně používám sociální sítě. A nepovažuji se za ignoranta, ač vás tohle možná jako první po přečtení prvních vět článku napadlo. Praktikuju tzv. informační dietu, o které jsem poprvé slyšela od Tima Ferrise. Můj život je díky ní lepší, stresu je méně, času soustředit se na to důležité více. Což je důvod, proč věřím, že byste to měli zkusit taky.

Jsme přehlceni informacemi

Už jste to určitě slyšeli tisíckrát a uvědomujete si to sami. Žijeme v době, kdy se na nás informace prakticky valí ze všech stran. Zprávy, e-maily, statusy, články, videa, tweety, podcasty…

Všichni jsme denně vystaveni desítkám zdrojů. Neustálý nával informací zhoršuje naše rozhodovací schopnosti. Je těžké si vybrat, které jsou pro nás vlastně relevantní a důležité. I proto existují různé nástroje, které se snaží rozhodovat za nás a podsouvat nám to, co by nás mělo zajímat (ať už jde o automatické třídění pošty, algoritmy zobrazování na sociálních sítích aj.). Ta hlavní práce ovšem dál spočívá na našich bedrech.

My si musíme třídit a analyzovat přicházející informace. A že jich je! Podobně jako pomohla industrializace s přístupem k jídlu většinové populaci, nové technologie nám umožňují přístup k nepřebernému množství obsahu a informací.

Čteme, sledujeme, posloucháme, scrollujeme, komentujeme, točíme, postujeme…

Podívejte se například, jak vypadala jedna jediná minuta na internetu v roce 2017 podle zprávy Cumulus Media. Přičemž dnes už jsme v množství vytvořených a konzumovaných dat mnohem dále – i díky přesunu většiny lidí do online světa.

Přirovnání k jídlu není až tak od věci, žijeme totiž v době nadbytku ve všech oblastech života – od jídla po informace. A stejně jako si sami musíme u jídla určit meze a nekonzumovat všechno, na co narazíme, měli bychom si vědomě vybírat i zdroje informací. Protože jsme v situaci, kdy čím víc toho přijmeme, tím míň v konečném důsledku víme. Spousta z těch informací totiž nemá žádnou “nutriční”, tedy hlubší hodnotu.

Což bohužel platí i o většině večerních a denních zpravodajských relací v televizi a shrnujících mainstreamových článcích o aktuálním dění – jde o ručně vybrané události ze záplavy toho, co se všechno v daný den stalo. A ten výběr je vybroušený tak, aby ve vás vzbudil co nejvíce emocí – křičí na vás poutavým titulkem (nejlíp s červeným pozadím, všimli jste si?), celou zprávu zkracují a téma nepředstaví do hloubky, vyzdvihují to negativní a v nejlepším případě ve vás tak akorát vzbudí strach.

Rolf Dobelli, švýcarský ekonom a filozof, autor knihy Umění správného rozhodování a nověji Stop Reading the News, přirovnává zprávy k cukru. Můžete konzumovat obrovské množství zpráv, ale vaše tělo si z nich nevezme potřebné nutrienty, spíš naopak, jsou pro vás toxické.

Kromě zpráv všichni sledujeme celkové dění na sociálních sítích – chceme vědět, co je nového ve světě i v životech lidí kolem nás. Jenže neustále stoupající počet možností pro nás znamená, že si neumíme vybírat. Toužíme vlastně po tom vědět všechno. Všechny ty informace vyhledáváme, máme pocit, že je prostě musíme vědět. A existuje k tomu několik důvodů…

Proč to děláme?

Důvody se mohou různit a škála jde od prozaického “tak to prostě je” “všichni to tak dělají” “to je prostě dobou” až po snahu informovat se, abychom mohli něco změnit a ovlivnit. Ale v základu je několik pojítek naší psychologie, které tomu kolečku hledání informací pomáhají.

FOMO

FOMO (fear of missing out), neboli strach, že o něco přijdete, je už dnes každodenní součástí našich životů. On tu byl už dříve, jen moderní technologie mu umožňují mnohem lepší expozici. Vzestup FOMO prakticky kopíruje křivku vzestupu slávy sociálních médií.

Jde vlastně o úzkost z toho, že někde se děje něco zajímavého/šokujícího/důležitého a vy o tom nevíte, nebo u toho nejste. Nechcete o nic přijít, a tak kontrolujete stokrát denně facebook, instagram, twitter…

Co kdyby se vaši kamarádi scházeli bez vás. Co kdyby všichni probírali nějakou kauzu a vy jste u toho nebyli.

Řekněte si ale upřímně – opravdu byste nezvládli pokračovat ve svém dni, kdybyste nevěděli, že tahle kamarádka si k snídani dala dortík, dítě těch dalších známých už nemá jeden zub a váš chlubivý kolega si koupil nové hodinky?

Sociální sítě prakticky fungují na principu FOMO a vytváření závislosti – srdíčka a lajky zajišťují přísun dopaminu, infinity scroll umožňuje nekonečné načítání něčeho nového, abyste na síti co nejdéle zůstali… takže o nic nepřijdete. Až na zdravý rozum, pokud své používání sítí nijak neregulujete.

Čímž chci samozřejmě říct, že sociální sítě nejsou to zlo, ale jsou ušité tak, aby nám poskytly přesně to, co chceme. A my chceme vědět úplně o všem. Kdybychom to nechtěli, sítě by takto nikdy nevypadaly.

A stejně to funguje se zprávami. I zprávy v televizi, jakkoli se nad nimi rozčilujeme, nám dávají přesně to, co chceme.

Jednak špatně snášíme pocit, že o něčem nevíme. A možná ještě hůř snášíme ten pocit, že nás ostatní za tuhle nevědomost odsoudí.

Představte si třeba, že si povídáte v práci s kolegy a někdo zmíní kauzu, která prolétla médii – a vy o ní nevíte… Ta ostuda! Budou si myslet, že jsem úplný hlupák!

Spousta z nás sleduje zprávy kvůli tomu, že chce mít přehled. A přehled o všem pak automaticky znamená, že jste inteligentní a nikdo vám to nemůže vyvrátit, že? Ne. To, že nevíte každou maličkost, o které se šustne, přeci automaticky neznamená, že jste ignorant a už vůbec to nepoukazuje na vaši inteligenci.

Jak říká i Dobelli, sledování a čtení zpráv ve své podstatě jen vytváří iluzi, že toho víte o světě víc. Ironie celé situace je ale v tom, že čím víc zpráv sledujete/čtete, tím míň toho o světě reálně víte. A určitě už víte, že ani problém s FOMO to nevyřeší, protože tu vždycky budou další informace a události, o kterých ještě nevíte. Váš mozek ani není schopný je všechny pojmout.

A je tu ještě jedna část lidské psychologie, která upravuje zprávy i statusy na sociálních sítích tak, aby nám přesně sedly na míru a vzbudily ty správné emoce.

Negativita přitahuje… a prodává

Začněme u zpráv v novinách a televizi. Zase zmíním myšlenku, která vám už taky musela v minulosti prolétnout hlavou – ty zprávy jsou hrozně negativní.

Ale přemýšleli jste někdy nad tím proč? Pravda je totiž trochu nepříjemná – celý byznys televizí i novin je totiž postavený na tom, že nám dávají přesně to, co chceme.

Řada vědeckých výzkumů ukázala, že lidé mnohem intenzivněji reagují na negativní informace – věnujeme jim větší pozornost, máme na ně větší fyziologickou reakci. Ale co je ještě podstatnější – vyhledáváme je.

Tvůrci obsahu už dávno vědí, že negativně znějšící titulek přitáhne mnohem větší pozornost, prokliky i sledovanost.

Vzpomeňte si i na běžné situace ze svého života. Třeba jste kolegům prezentovali výsledky své práce. Pět z nich vás pochválilo, byli nadšení. Jeden měl komentáře o tom, co se nepovedlo a na čem musíte zapracovat. Na které reakce z toho pak později myslíte? Na tu chválu asi ne…

I když si myslíte, že negativní nevyhledáváte a vlastně vás to štve, člověka takové věci fascinují. I proto jsou třeba detektivky a thrillery tak populárním žánrem. Fascinuje nás, čeho je někdo jiný schopný. Rádi analyzujeme a přemýšlíme o tom, jak se něco může dít, zvláštním způsobem nás to přitahuje a soustředíme se na to. Kdyby to tak nebylo, zprávy by nikdy nevypadaly tak, jak vypadají.

Důvodem je často se vyskytující kognitivní zkreslení – tedy určitá tendence myšlení. V tomhle případě máme tendenci věnovat mnohem více pozornosti negativním informacím než pozitivním nebo neutrálním. I proto nám jsou podle toho informace upravovány.

Žijeme v ekonomice pozornosti. Každý z nás má pozornosti jen omezené množství a v médiích i na sociálních sítích tak denně probíhá souboj o to, kdo a co tu naši pozornost nejlépe a nejvíce zachytí.

I zpravodajství je čistý business. V případě televize soupeří jednotlivé kanály a relace o vyšší ratingy (aby vystoupaly co nejvýše na žebříčku sledovanosti) a mohly potom logicky následovat vyšší příjmy z reklam kvůli jejich dosahu.

Účelem zpráv je tedy vzbudit ve vás emoce, abyste se dívali dál, abyste klikali. A která emoce je nejsilnější? Strach. Pokud ve vás nějaká zpráva dokáže vzbudit strach, její tvůrce narazil na pomyslnou zlatou žílu.

Čím více šokující, negativní a znepokojivé zprávy budou, tím více očí přitáhnou a tím více peněz získá televize za reklamu. Ne náhodou je čas kolem zpráv jedním z nejdražších reklamních slotů. A podobně to samozřejmě nefunguje jen v televizi.

V případě sociálních sítí to platí několikanásobně, protože v rámci jednoho feedu (kanálu) se o vaši pozornost pere nekonečné množství zdrojů, které musí aplikovat pravidla pro její zachycení. A pravdou zůstává, že negativní nebo šokující verze zprávy vždycky získá více pozornosti.

Chceme pomáhat

Abych zmínila i nějaké “hezké” důvody, tak ano, ke sledování zpráv a updatů vás může táhnout i fakt, že chcete pomáhat. Totiž je nepopiratelnou pravdou, že pokud chceme, aby se na světě cokoli změnilo, je třeba o tom nejdříve vědět. Ať už jde o změnu klimatu nebo jiné krize, pokud budeme všichni strkat hlavu do písku, nikdy nedosáhneme změny. Nechceme žít svůj život a ignorovat, jaký má dopad na planetu. Nechceme ignorovat utrpení lidí v jiných částech světa.

A tak je dobré informace vyhledávat, což nás třeba vede i ke sledování zpráv a čtení novinových titulků. Jenže… Jsou takové zprávy a statusy na sociálních sítích tím místem, kde se o dané věci dozvíte to podstatné? I v tomto případě byste měli zvážit své zdroje.

Nehledě na to, že průměrný člověk údajně za rok konzumuje přibližně 10 – 20 tisíc zpráv. A tak se často stane, že v záplavě všech problémů dochází k přehlcení a pocitu, že vlastně nezvládnete nic, protože je toho tolik. A všechno je špatně, svět míří do záhuby, aaaa!

Bohužel pak často skončíme u toho, že sledování zpráv opravdu nikoho nevyburcuje k akci. Sami si vzpomeňte na zprávy, o kterých jste slyšeli/četli za poslední rok. Kolik z nich vás opravdu donutilo jít a dělat změny ve svém životě, pomáhat?

Věřím, že rozdíl mezi lidmi, kteří pomáhají a těmi, kteří to nedělají, netkví ve sledování zpráv a statusů.

 

Proč bychom to dělat neměli

Dobře, už tak trochu vidíte, proč do toho kolečka všichni padáme. Možná právě díky výše zmíněným důvodům ale nevidíte žádné opodstatnění toho, proč byste v tom neměli pokračovat. Tak co, jste informovaní, máte šanci pomoci, máte se o čem bavit a nejste ignorant, který netuší, co se na světě děje. Proč byste s něčím takovým chtěli přestávat? Vždyť vám to do života nepřináší nic zlého.

No…

Zdravotní dopady

Jeden z hlavních negativních vlivů zpráv je vliv na naše zdraví. Což je i část, kterou si uvědomuje stále více lidí. Není těžké poznat, že se u sledování zpráv a čtení některých statusů v lehčích případech naštvete, vyděsíte, jste smutní… v nejhorších případech ztrácíte naději v lidstvo a celý svět, stávají se z vás pesimisti a cynici.

Jenže neustálý přísun takhle negativních vlivů má taky nepopiratelný dopad na vaše zdraví. Každodenní přísun šokujících zpráv vás dostává do stavu chronického stresu. A chronický stres ve vašem těle připravuje živnou půdu pro infekce a nemoci. Nemá to dopad hned, ale účinky se časem násobí – čím déle jste v takovém napětí, tím se účinky zvětšují a šance na vznik nemocí se zvyšuje.

Dopad na fyzické zdraví může být odložený a dostavit se v dlouhodobém měřítku. Dopad na to psychické je okamžitý.

Je naprosto jasné, že lidé se nevyvinuli se schopnostmi konzumovat a zpracovávat tak obrovské množství událostí, zpráv a celkově informací, které se k nám dneska zvládne dostat. A je to i neschopnost takové množství vůbec pojmout, natož řádně zpracovat, což v nás (krom negativního obsahu) vyvolává všudypřítomnou úzkost.

Obzvlášť v době pandemie si tenhle fakt uvědomuje stále více lidí a myslím, že právě díky neustálému reportování o pandemii si mnozí uvědomili, jaký vliv má přijímání takových zpráv na jejich život.

Abyste lépe pracovali se stresem i úzkostí, potřebujete znát jednu základní myšlenku, která vlastně funguje na všechny oblasti života i jakýkoli osobní a profesní rozvoj –

Soustřeďte se na to, co můžete sami změnit.

Sledování zpráv a lamentování nad chováním ostatních lidí, obsesivní nahlížení na počty nakažených ve vašem regionu, frustrace z toho, kde jak co funguje a nefunguje? To zapadá přesně do kolonky věcí, které nijak nezměníte. Jako příklad si teď beru pandemii, ale platí to všeobecně.

Ač jsem roky předtím už měla zaběhnutou praxi informační diety, při samotném propuknutí pandemie jsem stejně jako spousta ostatních lidí spadla zpátky do kolečka sledování zpráv a různých updatů. Otevírala jsem stránky novin a sledovala stoupající číslo počtu nakažených, rozčilovala se nad nepřipraveností vládních orgánů a vztekala se nad bezohledným chováním některých lidí. Byla jsem každý den ve stresu a úzkost z celé situace se jen zhoršovala.

Proč? Protože jsem se v danou chvíli soustředila jen na věci, které vůbec nebyly pod mou kontrolou. V pevném sevření mě držela bezmoc a strach. A o dopadu takových emocí už si dlouho nemusíme povídat.

Toho stavu jsem se zbavila až ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, co ho způsobuje. A začala se soustředit na to, co změnit můžu – na své vlastní chování, ohleduplnost k ostatním, starost o své zdraví – psychické i fyzické, snahu pomoci těm, kteří to potřebují…

Vliv na produktivitu a rozhodování

Zdraví je na prvním místě, to je jasné. Ale sledování zpráv má vliv i na další aspekty vašeho života. Třeba na vaši produktivitu.

“Je celkem zřejmé, čím se informace živí: pozorností těch, kteří je přijímají. Důsledkem příliš velkého množství informací je proto nedostatečná pozornost a potřeba rozdělovat ji mezi nadbytek informačních zdrojů, jež ji pohlcují.” – Herbert Simon, držitel Nobelovy ceny za ekonomii

Každý den máte k dispozici takový rezervoár energie. Je vyčerpatelný a každá činnost, kterou si ten den zvolíte, vám z něj menší nebo větší kousek ubírá. Sledování novinek je jednou z nich a pokud si udržujete neustálý přísun zpráv po celý den – ráno si přečtete noviny, přes den koukáte na updaty na sociálních sítích, večer si pustíte zprávy – ubíráte si taky kapacitu myslet.

Jak jsem psala výš, nikdo z nás nemá schopnost zpracovat tak obrovské množství informací, které se k nám dostane. Pokud to množství žádným způsobem neomezujete, sebere vám většinu potřebné energie a když potom potřebujete být kreativní, dělat důležitá rozhodnutí, soustředit se na hlubokou práci, nějak vám to nejde. Protože už vám na to žádná kapacita nezbyla, vyčerpali jste ji na něco, co váš život žádným zásadním směrem neposunulo.

Manipulace

Nedá mi to, musím zmínit i tento aspekt – protože je opravdu jednoduché s informacemi manipulovat a to je bohužel i důvodem, že se mezi lidmi efektivně šíří nespočet konspiračních teorií a často slyšíme výkřiky o fake news. Což je samozřejmě téma samo o sobě, takže jen na okraj.

Sítě jsou krom pozitivní hodnoty v dostávání důležitých informací mezi širokou veřejnost bohužel také hnojnou půdou pro šíření těch dezinformačních. Při čtení zpráv totiž málokdy ověřujeme jejich zdroj a jen sdílíme dál. A tak se popularizují senzační příspěvky, které nejsou založené na skutečnosti – protože mají dostatečnou hodnotu šoku.

Business model sociálních sítí zároveň funguje na systému reklam. Jejich prvotním zájmem možná bylo nás spojovat, ale jak se tak říká, cestu do pekla lemují dobré úmysly.

Přesunuli jsme se do doby, kdy vše diktuje business – i proto jednotlivé sociální sítě sdílejí informace o svých uživatelích a umožňují tak inzerentům strategicky cílit na koncového zákazníka.

Dlouhé roky se tento systém využíval k reklamám na míru – máte rádi pletení? Tak se vám budou ukazovat reklamy na nové příze, jehlice, kurzy pletení, třeba nějaká ta skupina na toto téma. Není to až tak škodlivé, že… a kolikrát vám to i pomůže objevit nové možnosti.

Na stejném principu ale běží i nebezpečnější trend šíření nepodložených dezinformací, které majitelé sociálních sítí odmítají zakazovat (jednak by se připravovali o příjem, druhak by je čekala veřejná diskuse na téma cenzury).

Funguje to asi takhle – na síti má profil vyhraněně smýšlející člověk, který veřejně sdílí své názory na X a Y. Subjekt s nějakou agendou ho tak vidí jako ideálního kandidáta a začne na něj cílit příspěvky, které přímo potvrzují jeho vlastní názor (pamatujete na kognitivní zkreslení? Tohle je jen jeho další druh, konfirmační zkreslení).

Takový člověk si potom jednotlivými zprávami dál potvrzuje svůj názor a často dochází i k jeho radikalizaci. Aniž by si to sám uvědomoval. To je jen jeden příklad, možností je nekonečno.

Podle nejnovějších zpráv z facebooku tedy vzniká nějaká snaha omezovat množství zobrazení politických zpráv jednotlivým uživatelům, ale to je nová iniciativa v počátečním stádiu, která kvůli negativním odezvám uživatelů očividně pouze snižuje množství takových zpráv nehledě na jejich obsahu.

 

Co je Informační dieta

“Stejně jako moderní člověk přijímá příliš mnoho kalorií, včetně těch, které jsou z hlediska výživy bezcenné, pracovníci informačního věku zpracovávají příliš mnoho dat, včetně těch z nesprávných zdrojů.” – Tim Ferriss, Čtyřhodinový pracovní týden

S myšlenkou informační diety jsem se seznámila při čtení Čtyřhodinového pracovního týdne od Tima Ferrise. Tahle kniha mi změnila život více způsoby, informační dieta je jednou z nejpodstatnějších částí. Princip je jasný, stejně jako při dietě ve stravování, chcete nějakým způsobem omezit přísun informací do vašeho života. Vyřadit to nepodstatné a uvolnit tak kapacitu na to, abyste se mohli věnovat tomu, na čem nejvíc záleží.

Dělá to z vás ignoranta? Nemyslím si. Možná selektivního/strategického ignoranta. 🙂

Totiž podle Ferrisse je nevědomost sice sladká, ale ona může být i praktická – pokud praktikujete selektivní ignoranci a vědomě si volíte, čemu svou pozornost věnujete a čemu naopak ne.

Dnes už je pro řadu lídrů a lidí soustředících se na osobní rozvoj strategická ignorance prakticky povinností. Abyste se mohli soustředit na to podstatné, potřebujete systematicky ignorovat to zbytečné.

Pravda je takováhle: 99 % zpráv a statusů, které každý den vidíte a čtete, pro vás není relevantní. Jak už víte, ubírají vám kus z vyčerpatelného zdroje energie, způsobují úzkost a další zdravotní problémy, nemají ve skutečnosti žádný pozitivní vliv na váš život.

I proto je můžete ze svého života jednoduše odstranit. Přestat sledovat večerní zprávy v televizi, které se očividně soustředí na určité typy informací. A vybrat si jiné zdroje, omezit je.

Ale co kdyby se dělo něco důležitého a já o tom nebudu vědět!

Věřte, že jakmile se stane něco důležitého, budete o tom vědět. Lidé kolem vás vám to řeknou. Já jsem mimochodem o “novém viru z Wuhanu” věděla už v prosinci 2019 přesně z toho důvodu.

A když chcete, můžete se jich klidně zeptat – tak to třeba dělá jednou za čas i Tim Ferriss. Zeptá se lidí, co je nového. A tak to občas dělám i já. Nevím, o čem se lidi ve společnosti baví? Řeknu to a zeptám se, o co jde. Když chtějí, do tématu mě zasvětí. Hotovo. Abych byla upřímná, vyslechnu si informace o dané věci, třeba se zapojím do konverzace, ale do pár hodin už pro mě zase neexistuje a většinou je vliv takových témat na můj život prakticky nulový.

Tim Ferriss už dnes není zdaleka jediným průkopníkem této myšlenky. Informační dieta se mezi lidmi šíří čím dál tím více a každý má pro ni jiné pojmenování. A nejde samozřejmě jen o zprávy – internet je zaplaven informacemi, které jsou z velké části odpadem, který vám v ničem nepomůže.

Benjamin Hardy ve své knize Přepište svůj příběh radí strategickou ignoranci a uvádí příklady úspěšných lidí z různých oborů, kteří ignorují ty či tamty informace právě proto, že je pouze negativně ovlivňují a nijak nepřispívají k jejich postupu v životě.

Kvalita vs. kvantita

Nikdo neříká, že se musíte úplně přestat zajímat o veškeré dění. To není odpověď. Měli byste se ale zajímat o zdroje, ze kterých své informace získáváte. A taky o frekvenci, se kterou se k nim dostáváte.

Místo šokujících titulků a večerních zpráv si třeba můžete vybrat magazíny a zpravodajské portály, které se soustředí na investigativní reportérství – pokud je vaším cílem se dozvědět o důležitých tématech, takové zdroje vám umožní prozkoumat je do větší hloubky a ne jen povrchově slyšet o těch nejvíc šokujících detailech vyňatých z kontextu. Takové, kterým můžete důvěřovat. A určit si třeba jeden den v týdnu, kdy se takhle dozvíte o věcech, které vás zajímají. Zbytek času můžete věnovat práci na sobě a tomu, na čem opravdu záleží – pěstovat svůj vlastní klid, trávit čas s rodinou a přáteli…

Můžete využít potenciál sociálních sítí – přestaňte sledovat účty, které přináší jen negativní a senzační zprávy. Přestaňte sledovat lidi, kteří vás rozčilují. Nemusíte se sociálních sítí vůbec vzdávat. Žijeme v době, kdy to jde jen těžko, umožňují nám networking, jak dříve nebylo zvykem. A postavit se úplně proti nim je asi jako když lidé vnímali nová auta jako výplod ďábla. Technologie se vyvíjejí a je na nás, abychom se je naučili využívat a nestali se jejich otroky. Sledujte odborníky, kteří vás na daná témata mohou informovat mnohem lépe. A omezujte čas, který na sítích strávíte.

Čtěte knihy. Já vím, všichni jsme čekali, že u tohohle bodu skončím. Ale co naplat! Taková kniha dokáže i současné světové problémy probrat mnohem lépe, než dvouminutová “reportáž” o tom, že když je venku zima, voda zmrzne… Hned jako první mě na zlepšení ponětí o tom, jak to na světě je, napadá geniální kniha zesnulého statistika Roslinga, Faktomluva. Ale samozřejmě najdete knihy o jednotlivých tématech, jejichž autoři jsou odborníci a informace, které vám poskytnou, vás dokáží směřovat ve vaší vlastní snaze a pomůžou vám získat mnohem lepší povědomí o tématu.

Žijeme v době, kdy máte tolik možností na výběr – je to bohužel jedna součást celého problému, ten přebytek možností v nás občas dokáže způsobit rozhodovací paralýzu (z čím více možností vybíráte, tím těžší to je a tím lépe se dokážete zaseknout). Abych ale použila metaforu s jídlem – mířím tím tam, že dnes máte tolik možností volit zdroje svých informací tak, aby vám poskytly skutečnou výživu. A omezit ten přebytek informačních kalorií, který vám dlouhodobě jen způsobuje zdravotní problémy.

Krok za krokem

Jakoukoli změnu ve vašem životě je lepší vzít postupně a nevrhat se do ní plnou parou vpřed. Úplné odříznutí může pro někoho fungovat, jiného akorát demotivuje. Pokud se vám nechce věřit tomu, jaký vliv bude mít odstranění sledování zpráv na váš život, vyzkoušejte si to. Zkuste si třeba týden (nebo ještě lépe, měsíc) udělat takový detox. Přestaňte sledovat zprávy, hlásit se každý den na twitter a hledat updaty. A sledujte, jaký vliv to má na váš život. Jak se cítíte? Co se změnilo? O dlouhodobé změně se můžete rozhodnout až později. Uzpůsobit si ji tak, aby vám vyhovovala.

Je čas zbavit se předsudků a přestat dělat věci jen proto, že je dělají všichni. Že to tak vždycky bylo. Pokud pro sebe chcete něco udělat, pracovat na svém zdraví, něčeho dosáhnout, pamatujte – soustřeďte se na to, co můžete změnit. A nebojte se být tím nejmíň informovaným člověkem v místnosti (fyzické či virtuální). Pokud něco nevíte a zajímá vás to, vždycky se můžete zeptat.

Sdílej článek

2 Comments

  1. Jana Pichrtová
    21. března 2021 @ 19:03

    Díky za toto shrnutí a zajímavý přístup. Obzvlášť v posledním roce se na nás odevšad hrnou hlavně negativní zprávy. Ať člověk vyzkouší jakékoliv médium … . Nedokáži se sice zatím úplně „odstřihnout“ , jak je doporučováno, ale přece jen pokrok 🙂 Začala jsem intenzivněji sledovat jiné stránky, zajímavé rozhovory, přednášky , pořady .Moc se mi líbila přednáška Petra Ludwiga „Kritické myšlení“, Faktomluvu mám připravenou na stole, k tomu „Večery na FF“ atd . Jakmile se člověk otevře přílivu nových informací , otevírají se dveře stále dál . Je to úžasné, zajímavé a díky tomu se i na aktuální „negativní“ situaci dokážu dívat jinýmy očima, filtrovat … , využít čas jinak …

    Takže krátce – souhlas 🙂

    Reply

    • Petra Schultze
      26. března 2021 @ 14:18

      Jano, přesně, je to takový nával negativity ze všech stran v dnešní době… a není třeba se úplně odstřihnout, když se člověk soustředí na to podstatné a sám si filtruje. Ty večery na FF jsou skvělé a celý Neurazitelny.cz je naprostá pecka, taky se na některé přednášky i rozhovory dívám 🙂

      Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější články

Audioknihy

Audioknižní experiment: vybrali jsme nejlepší audioknihy z oblíbených žánrů

Audioknižní experti z Audiolibrixu dostali za úkol vybrat ze svého oblíbeného žánru jednu jedinou audioknihu, kterou by doporučili odvážnému jednci ochotnému probádat zatím neznámý žánr. ...
Pokračuj >
Velký audioknižní průzkum 2023 a soutěž o 22 audioknih Audioknihy

Velký audioknižní průzkum 2023

Informace o akci Velký audioknižní průzkum 2023 a soutěž o 22 audioknih, která probíhá od října do konce roku 2023.
Pokračuj >
Umělá inteligence Technologie

Umělá inteligence: Už jste se s ní setkali?

Umělá inteligence, ChatGPT, AI. Pojmy, které na nás skáčou ze všech stran, moc jim nerozumíme, ale podle všeho je to něco skvělého a zároveň děsivého. ...
Pokračuj >