Čtyřdenní pracovní týden v praxi – úspěch, nebo selhání?

V létě loňského roku jsme na zkoušku spustili čtyřdenní pracovní týden. Režim, který byl ve stejnou dobu testován v desítkách zahraničních firem. Jak psal Ivan v prvním článku, už dlouho o této formě práce přemýšlel. A právě během parných měsíců roku 2022 nastal čas vyzkoušet, jestli je takováto forma práce udržitelná i pro nás. A teď je čas podívat se na výsledky. Co jsme se při tomto experimentu naučili, kde jsme narazili… a fungujeme v tomto režimu dále?

Proč to vůbec řešit?

Model pěti pracovních dní funguje přibližně od roku 1922 a o jeho počátek se zasadil Henry Ford, který ve svých továrnách tento systém jako první nastolil. Do té doby byli lidé zvyklí pracovat v režimu šestidenního týdne a odpočinek mít jen v neděli.

My žijeme v době, jejímž základem je sice klasický 40hodinový pracovní týden skládající se z oněch 5 dní, ale poslední výzkumy ukazují, že z toho času tráví lidi produktivní prací maximálně polovinu – možná i proto, že jejich práce zkrátka na předepsanou časovou dotaci nevyjde. Jednou z myšlenek kratší pracovní doby u jistých druhů zaměstnání je právě i fakt, že ve skutečnosti se dá stihnout náplň pracovní činnosti s menší časovou dotací. Ale to není jediná motivace.

V posledních desetiletích se rozmáhá trend mazání hranic a práce postupně začíná prostupovat i volný čas. Výsledkem toho jsou pak větší nespokojenost a další problémy.

Možnost čtyřdenního pracovního týdne se nabízí jako jedna z forem flexibilní pracovní doby. Jejím cílem je pomoci zaměstnancům s balancováním osobního a pracovního života a tím prospět jejich psychickému i fyzickému zdraví. A jako bonus posílit jejich produktivitu i nadšení pro práci.

Přepracování, každodenní stres i syndrom vyhoření se totiž v naší kultuře staly běžnou součástí života. Spokojenost v práci klesá a výkony lidí spolu s ní. Spousta z nás navíc ve své pracovní náplni utváří svou identitu a hranice mezi prací a osobním životem se rozmazávají. I kvůli tomu řeší čím dál tím více lidí psychické i fyzické zdravotní problémy.

Celé je to jako začarované kolečko – kvůli únavě, přepracovanosti a stresu nejsou lidé zdraví a v psychické pohodě, takže ani nemohou podávat dobré výkony. Proto, aby splnili své úkoly, musí pracovat déle, a to zase vede ke zhoršení jejich stavu – a takhle pořád dokola. Čtyřdenní pracovní týden by mohl být na tento problém odpovědí.

Model je jasný – 100 % produktivity, 100 % výplaty, 80 % časové dotace. Čtyřdenní pracovní týden znamená pracovat 4 dny v týdnu 8 hodin denně. A užít si 3 dny volna, ve kterých načerpáte energii na další pracovní týden.

Máme dost předpokladů, aby takový model fungoval i v českém prostředí? Vyzkoušeli jsme to.

Naše výhody do začátku

Důvody a strategie, proč jsme se rozhodli vyzkoušet 4denní pracovní týden už v úvodu experimentu zmiňoval Ivan. Připomeňme si ale fakt, že pro naši firmu je experiment možná trochu dostupnější díky skutečnosti, že už od vzniku Audiolibrixu fungujeme plně na dálku.

Nemáme kanceláře a vše společně řídíme za svých domovů. Jsme celkem slušně geograficky distribuováni, takže lidé z Audiolibrixu bydlí na různých místech od západu České republiky až po východ Slovenska či anglický Reading.

Díky tomu máme již zavedené a hlavně osvojené funkční systémy pro ogranizaci práce, přehled úkolů i komunikaci. Ačkoli se o to některé firmy snaží, firma se přes Whatsapp a e-maily řídí velice těžko – vzniká chaos, nepořádek a frustrace.

O naší organizaci práce si můžete přečíst v článcích 4 kroky k transformaci firmy pro práci z domova a Jak se připravit na práci z domu a zvládat ji dlouhodobě. Teď ji zmiňuji hlavně proto, že organizace a používání správných nástrojů jsou jedněmi ze zásadních pomocníků při snaze zlepšit produktivitu v kratším časovém úseku. Pokud by vám velkou část času zabíral zmatek v úkolech, je jasné, že by pro vás čtyřdenní model nefungoval.

Při práci na dálku hraje velkou roli osobní odpovědnost každého člověka – a tady se home office opět střetává i s myšlenkou čtyřdenního režimu. Práce z domova opravdu znamená práci a ne jen zabíjení času – a stejné platí i v případě, kdy tuto práci chcete stihnout v kratším časovém úseku.

Největší výhody 4denního režimu

V Audiolibrixu jsme během prvního testovacího období každý týden revidovali a zkoumali vliv režimu, ladili systémy a každý individuálně pozoroval, jak se v novém pracovním rozložení cítí. Na konci testovacího období jsme se sešli a společně zhodnotili uplynulé období. Nejdříve se podívejme na ty největší výhody, které osobně vnímám a shodli jsme se na nich ve více lidech.

Lepší soustředění

Není žádné tajemství, že pokud je člověk ve stresu a nestíhá si pořádně odpočinout, začne mít problémy se soustředěním, začne dělat více chyb. V pětidenním režimu je víkend často záležitostí toho v sobotu rychle uklidit, všechno oběhat, stihnout návštěvy… a už je neděle, další den se jde do práce. Často víkend skončí tak rychle, jak začal.

Nestihnete si pořádně odpočinout, vydechnout a opravdu vypnout. V dnešní době navíc často řešíme práci i přes víkend. I když je to sem tam kouknout, připojit se, tady odpovědět na e-mail, co spěchá (v lepším případě), naruší to klid a odpočinek.

Jako jeden z nejjasnějších výsledků čtyřdenního pracovního režimu vnímám menší roztěkanost a větší schopnost se soustředit na důležité úkoly. Při menší časové dotaci je třeba si úkoly správně rozvrhnout – když víte, co je třeba daný týden stihnout, to je vaše priorita a na tu se potřebujete soustředit. Tomu soustředění právě pomáhá odpočinek, který si dopřejete ve volných dnech.

A pak vám třeba úkol, který by normálně zabral pět hodin, trvá jen dvě. Protože jste se soustředili, nenechali se rozptýlit a pracovali efektivněji, než jste byli zvyklí dříve.

Kreativita

Je zvláštní, co s vámi dokáže udělat jeden volný den navíc.

Ale on vám dopřeje tu možnost na chvíli vypadnout z každodenního kolečka. Každý člověk má tendenci neustále zajíždět do vyjetých kolejí – když něco funguje, proč by se to měnilo, není to třeba. Ale ono je pořád potřeba neusnout na vavřínech, přicházet s novými nápady, inovovat.

To se těžko dělá, pokud jste zaseknutí v tom kolečku každodenních povinností, máte pocit, že vám všechno padá na hlavu a víkend skončil ještě dřív, než začal. Není vůbec prostor pro to zastavit se a přemýšlet.

A zrovna kreativita je taková zrádná disciplína v tom, že nápady je třeba soustavně podporovat a krmit jako takový kvásek. Ale ony se potom často narodí právě ve chvílích, kdy jste v klidu a přemýšlíte nad něčím úplně jiným. Přesně proto má tolik lidí nápady ve sprše, na procházkách a jinde.

Aby se tak mohlo dít, musíte dát svému mozku jednak nějaký průzkum, podklady – potřebujete zasít semínka. Ale pak taky potřebujete prostor, oddech a odstup. A to je přesně něco, čeho se vám ve čtyřdenním režimu dostává.

I když se zdráhám říct, že by mi do hlavy chodily geniální nápady, jsem přesvědčená, že v režimu čtyřdenního pracovního týdne to s novými myšlenkami je mnohem méně bolestivé.

Změna uvažování o práci

Práce vždycky bude víc, než bychom chtěli a měli šanci stihnout. Nápadů je kopa, ale kapacita na jejich realizaci je oproti tomu zlomková. Při čtyřdenním režimu je tohle uvědomění ještě intenzivnější.

Ale paradoxně díky tomu uvědomění a zvažování času i priorit se v rámci vaší práce spíš realizují důležité věci a člověk nad svou prací víc uvažuje v kontextu a míň ve formě kolečka ve stroji, kdy často jede v režimu hašení problémů a odpovídání na nedůležité věci.

Kratší režim zároveň pomáhá budování hranice mezi pracovním a osobním životem – pokud třeba každý pátek odoláváte dotazům na zpracování toho či onoho, trénujete své osobní hranice. Ony takové dotazy budou dál chodit – zbytek světa totiž ve čtyřdenním režimu zatím nepracuje a občas není připraven čekat. Ale je na vás si tyhle hranice stanovit a uhlídat. A trénujete schopnost říkat ne, která se vám v životě stejně bude hodit. 🙂

I když svou práci můžete sebevíc milovat, pořád je to práce. A práce není odrazem vaší vlastní hodnoty. I k takovému uvědomění režim čtyř dnů pomáhá. Protože víc vypadnete z rutiny a máte čas se zamyslet nad tím, jak k práci přistupovat efektivně a zajistit si i to, že nebude vstupovat do vašeho osobního života. Ten balanc jde najít a existuje k tomu spousta tipů – ale o tom něco najdete v tipech níže.

Loajalita a větší nadšení

Ještě jednou přidanou hodnotou je nadšení pro práci. Zní to možná zvláštně, ale je to celkem logické. Uprostřed kolečka máte větší šanci vyhoření. Kdežto pokud respektujete své hranice a zvládnete si po práci pořádně odpočinout, máte menší šanci vyhoření a zároveň větší šanci toho, že své práci dáte víc energie a víc vás nadchne, než abyste z povinnosti pokračovali a nechali se ubíjet.

Kratší pracovní týden je v současné době benefit a jako takový ho i vnímáme. I ve vaší firmě může takový režim vzbudit větší loajalitu zaměstnanců. Lidi si samozřejmě primárně cení výplaty (přeci jen je pro život jaksi třeba), ale takový den navíc pro osobní život je velký motivátor pro každého člověka.

Pokud člověk ve své práci najde uspokojení a umožňuje mu zároveň se plně soustředit na to, na čem v životě nejvíc záleží, jednoznačně bude do práce chodit rád. A vděčnost za tuhle výhodu vede i k větší loajalitě vůči zaměstnavateli.

Sami na sobě jsme pozorovali, že se člověk po oddechu připojuje do práce s větším nadšením, připravený vypořádat se se všemi úkoly.

Více přečtených knih

To jsem musela napsat. 🙂 Dělám si legraci, ale vlastně ne. Díky delšímu volnu má člověk šanci víc stihnout. Víc se věnovat rodině, přátelům a lidem, na kterých záleží – včetně sama sebe. A pokud je součástí preferovaných volnočasových aktivit právě čtení, máte vyhráno. Většina z nás uznala, že vlastně máme možnost trávit víc času s lidmi, ale ne na úkor toho času stráveného s knihami.

Největší úskalí čtyřdenního režimu

Nebudeme si společně nasazovat růžové brýle. I tento režim samozřejmě skýtá různá úskalí. Tak se na ně pojďme podívat.

Nároky na organizaci

Aby kratší režim fungoval, je třeba si správně zorganizovat čas. A jak dobře víte, v dnešní době má s time managementem spousta lidí problém i v režimu pětidenním. I během čtyř pracovních dní zůstává objem práce stejný a na vás je si čas efektivně zorganizovat tak, abyste vše v daném hodinovém fondu stihli.

Velkou pomocí je vám oddech, který zlepší kreativitu, soustředění a zvýší i nadšení pro věc. Ale na vás potom je hledat cesty, práci si pořádně rozdělit, zefektivňovat. A alespoň ze začátku může být ten přechod psychicky náročný.

Časový nátlak

Občas je pro mozek těžké si představit jinou cestu. Pokud se něco vešlo do pěti dní, jak to teď přeskupit do čtyř, aby se to vešlo? Vždyť to se nedá! Ale ono to jde. I tohle je o kreativitě a hledání cest – jen to právě od vás bude vyžadovat snahu.

Takže je možné, že ze začátku se vám bude zdát, že nestíháte a všechno vám padá na hlavu.

Ale v tu chvíli je třeba si odstoupit, udělat si revizi a klidně se ozvat někomu dalšímu – třeba někomu na manažerské pozici, kdo vám s tímhle úkolem pomůže. Každý úkol není ten nejdůležitější, každý úkol opravdu nemusí být hotový hned. Někdo jiný vám pomůže určit priority a škrtnout to, co není potřeba. Abyste si našli svůj režim a zaběhli se do nových kolejí a mohli z něho čerpat hlavně jeho výhody.

Velký důraz na osobní odpovědnost

V rámci čtyřdenního pracovního týdne je největší důraz na osobní odpovědnost každého z nás. My si musíme uvědomit, co nám trvá jak dlouho, kde jsou naše limity, jaké máme kapacity. A řídit se podle toho. Ne říct, že prostě nebyl čas a tak není hotovo. Takový přístup fungovat nemůže.

Nastavení okolního světa

Asi největším potenciálním zádrhelem je fakt, že okolní svět se v pátek nezastaví a takové případy je třeba řešit. V našem případě je to primárně nový audioknižní obsah a zákaznická podpora. Ale i tyto případy se dají řešit a zvolili jsme si možnost střídání několika lidí na podpoře tak, aby na každého člověka vyšel “pracovní pátek” jen jednou za cca 2 měsíce.

Klíčem je zároveň dopředu informovat. Všem spolupracujícím jsme dali o našem režimu vědět a snažíme se ho dodržovat. Jedno z větších úskalí totiž spočívá i v tom, že jakmile systém volna porušujete, nemusí se dostavit kýžený účinek prodlouženého víkendu.

Ale tady bych znovu připomněla, že pro čerpání výhod režimu je třeba si držet hranice – a to může být v kontextu potřeb okolního světa náročné. Ale jak jsem psala výš, nakonec vám to pomáhá s tréninkem do života.

Co hlavního jsme se naučili a jaké jsou naše tipy pro vás?

Organizace a plánování jsou klíčové

V našem případě tak úplně neplatí to, že bychom přišli do práce a čekali, jak se co vyvine. Většinově se shodneme na tom, že věci je třeba dopředu plánovat. Snad všichni v Audiolibrixu šťastně a efektivně využívají bullet journaling. Něco o základech si můžete přečíst tady. A pokud by vás zajímala audiokniha na téma od samotného tvůrce metody, poslechněte si Metodu Bullet Journal.

K lepší organizaci a rozplánování týdne – i většímu relaxu během tří volných dní – jednoznačně pomáhá udělat si na konci týdne jeho revizi včetně rozvržení plánu na ten další. Jasně, že se třeba netrefíte přesně a na začátku týdne i během něj budete podle situace měnit a upravovat. Ale vašemu mentálnímu rozpoložení neskutečně pomůže, když všechno necháte na papíře a zároveň už tak nějak dopředu víte, k čemu se budete další týden vracet a co vás čeká.

V Audiolibrixu kombinujeme online s offlinem. Bullet journal je fajn pro organizaci vlastního času, ale úkoly musí existovat i online, protože na nich ve více lidech spolupracujeme.

Dodržování plánu chce cvik

Skvělé výsledky se nedostaví hned. Přijdou výzvy, okolní svět se nezastaví a občas ani nebude chápat. V současnosti jsme asi ještě daleko od celosvětového přijetí nového režimu za běžný standard. Ale je třeba vytrvat, dávat si na svou organizaci pozor a naučit se říkat ne, hledat priority a stát si za nimi. Jen tak to opravdu funguje a věřte, že z výsledků a vlivu na vaše zdraví i produktivitu budete nadšení.

Existuje spousta pomocníků

Na všechno nemusíte být sami. Komunikace je klíč – my jsme si během testování kratšího režimu často vzájemně pomáhali a dávali si tipy na to, co komu jak funguje. Kolegové jsou jedna cesta, ale využít můžete i audioknihy.

Pro posun nastavení vašeho mindsetu zkuste Nastavení mysli Carol Dweck, nebo Čtyřhodinový pracovní týden.

Pokud hledáte praktické tipy k organizaci, opravdu nenajdete lepší knihu než Zaměřte svou pozornost – za tu dá spousta z nás ruku do ohně jako jednu z nejpraktičtějších a nejvíce nápomocných příruček, která se nám kdy dostala do rukou.

Ale zkuste od Michaela Hyatta i další audioknihy, třeba Dvojitá výhra se věnuje hledání rovnováhy mezi prací a osobním životem a pokud máte děti, možná vás překvapí, jak moc vám pomůže. 🙂

Ještě více zkušeností

Ať nemluvím jen já, poprosila jsem několik kolegyň z týmu, aby mi napsaly něco o své osobní zkušenosti s čtyřdenním pracovním týdnem. Povaha práce každé z nich je jiná – Tinka se stará o náš audioblogový obsah a pomáhá s marketingem. Majka dohaduje smlouvy a řeší veškerou administrativu. Mirka II je naše knihovnice a stará se o správu obsahu. A tady jsou jejich poznatky.

Tinka

I když se může zdát, že čtyři dny oproti pěti přeci nemůžou být tak velký rozdíl, jeden den udělá v práci (i přes víkend) opravdu dost. Na jedné straně jsou pracovní dny plnější, což si vyžaduje lepší plánování času a soustředění, na druhé straně je víkend najednou delší a mám víc prostoru na oddech a vztahy. Obě tyto stránky vnímám jako velká pozitiva.

V práci každý týden připravuju vycházející obsah (audioblogy a jejich anglické verze blogshows), proto si úkoly potřebuju na začátku týdne zvládnutelně rozvrhnout. Do týdenního plánovače si většinou vypíšu čtyři až pět nejdůležitějších úkolů, které v následujícím týdnu určitě potřebuju zvládnout. Ty si předběžně rozdělím i na jednotlivé dny, i když často s nimi ještě během týdne potřebuju hýbat.

K nejdůležitějším povinnostem potom operativně přidávám další úkoly. Zpravidla ale pondělí a úterý využívám na administrativu a přípravu obsahu k publikování, zatímco ve středu a čtvrtek se často věnuju výběru dalšího obsahu a kreativním úkolům.

Nejvíc se mi osvědčilo si na konci pracovního dne podrobně naplánovat ten další. Tak nejlíp vím, co je ještě třeba dokončit a do čeho nového se zvládnu pustit. Je to skvělý pocit, když potom ráno nemusím přemýšlet, co vlastně jdu dělat, ale jednoduše můžu pochválit svoje včerejší já a začít pracovat podle plánu. 🙂 

Nejpozitivněji vnímám přeměnu dvoudenního víkendu na třídenní. Předtím jsem se snažila natlačit do dvou dní mimopracovní povinnosti, uklízení, čas s rodinou a kamarády. Teď si v pátek vyřídím, co je třeba, mám čas pro sebe (zatímco ostatní pracují) a víkend můžu věnovat vztahům a zálibám. Navíc nemám v neděli večer pocit, že mi víkend utekl mezi prsty a mnohem víc se těším do práce.

Majka

Když jsem se dozvěděla, že přecházíme na 4denní pracovní týden, udělalo mi to velkou radost. Kdo by nechtěl mít každý pátek volno a pracovat jen 4 dny? Sen každého. To byly mé první myšlenky. 

Ačkoli jsme 4denní pracovní týden začali testovat v červenci, kdy bývá období dovolených a věci se hýbou o něco pomaleji, pro můj typ práce je to jeden z těch nejtěžších měsíců v roce. Pokud mám být upřímná, ze začátku to tedy pro mě bylo celkem náročné a chaotické. Někdy jsem nevěděla, co udělat dřív, kterému úkolu dát větší prioritu. Cítila jsem se pod větším tlakem, práci jsem tlačila před sebou a tím pádem se mi hromadila i v dalších dnech. 

Po třech týdnech nastal zlom. Chtělo to jen dobrou organizaci. Našla jsem systém, jak svou práci dělat efektivněji, jak si správně rozdělit úkoly, nevěnovat se více věcem najednou a zároveň mít všechno pod kontrolou. Zjistila jsem, že moje organizace je ještě lepší než předtím a už nemám tendenci odkládat ani ty méně důležité věci na další den. Díky 4dennímu režimu si opravdu užívám víkend, kdy mám čas na rodinu, kamarády, domácnost, zábavu. Do práce v pondělí nastupuju odpočatá, s novou a větší energií. Mám pocit, že jsem produktivnější, víc soustředěná i motivovaná.

Mirka II

Musela jsem se naučit mnohem lépe organizovat svůj pracovní čas. Místo prokrastinování u kávovaru a koukání z okna musím opravdu nad kalendářem přemýšlet. Každý týden si dopředu rozvrhnu práci podle toho, jestli pracuji na úkolu sama, nebo k tomu potřebuji někoho z kolegů. Nemůžu si jen tak nechat něco “na později” nebo “na dodělání při nejhorším v pátek”, protože v pátek není koho žádat o radu nebo o spolupráci.

Na druhou stranu jsem mimo jiné konečně dokázala snížit množství vypité kávy. Myslím, že to souvisí s mnohem lepším soustředěním. Snažím se všechno dotáhnout hned, nenechávat úkoly rozdělané nebo nezačínat nový úkol, dokud ten první není dotažený. Multitasking opravdu nevede k perfektním výkonům. Tím pádem odpadá takové to hluché místo, kdy člověk přemýšlí, kde minule přestal, nebo co by měl udělat v dalším kroku. U mě se s tím pojí ještě jedna věc – líp mi to myslí, lépe se mi vymýšlí texty a snadněji se dostanu do pracovního “flow”.

Co tedy ukázala praxe?

Že tenhle systém může fungovat. V režimu jsme měli po zkušebním období krátkou pauzu, ale od prosince 2022 v něm opět pokračujeme. Klíčem jsou příprava, organizace a komunikace. Ale se správným přístupem je podle nás tento systém udržitelný.

První změny nepřišly ihned. Pokud začnete s čtyřdenním pracovním týdnem, nečekejte druhý týden zázraky. Všechny zmíněné benefity se u většiny projevily cca po měsíci. Přechod a zvykání nějakou dobu trvají, ale výsledkem snažení není pokles produktivity, ta se udržuje na stejné úrovni a časem i lepší.

Chystáte se na přechod do čtyřdenního režimu? A jestli ne, taky byste ho ve svých pracovních podmínkách rádi přijali, nebo vám přijde dlouhodobě neudržitelný?

Sdílej článek

1 Comment

  1. Miroslav Jaroš
    23. října 2023 @ 22:38

    Vůbec nerozumím diskusím o tom, zda zavést čtyřdenní pracovní týden. Podle mého názoru je to pro firmy nutnost. Je to pro ně cesta, jak obstát ve tvrdé konkurenci. Kdo tento trend nezachytí, hodně rychle ztratí možnost konkurovat. Jistě, jsou činnosti, ve kterých bude přechod na kratší pracovní týden těžší. Ale ve většině činností by to neměl být velký problém. Pracovní doba se fakticky nezkrátila už více než půl století. Za tu dobu technologie vyletěly kupředu raketovým tempem. Je na čase, aby z tohoto růstu měli něco také ti, kdo vytvářejí velkou část hodnot v této společnosti – tedy zaměstnanci.

    Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější články

Audioknihy

Audioknižní experiment: vybrali jsme nejlepší audioknihy z oblíbených žánrů

Audioknižní experti z Audiolibrixu dostali za úkol vybrat ze svého oblíbeného žánru jednu jedinou audioknihu, kterou by doporučili odvážnému jednci ochotnému probádat zatím neznámý žánr. ...
Pokračuj >
Velký audioknižní průzkum 2023 a soutěž o 22 audioknih Audioknihy

Velký audioknižní průzkum 2023

Informace o akci Velký audioknižní průzkum 2023 a soutěž o 22 audioknih, která probíhá od října do konce roku 2023.
Pokračuj >
Umělá inteligence Technologie

Umělá inteligence: Už jste se s ní setkali?

Umělá inteligence, ChatGPT, AI. Pojmy, které na nás skáčou ze všech stran, moc jim nerozumíme, ale podle všeho je to něco skvělého a zároveň děsivého. ...
Pokračuj >