Jak vám Bullet Journal pomůže překonat krizi

Když si člověk stanovuje jakékoli cíle, ví, že směrem k nim bude muset pokračovat v dobrém i zlém. V časech relativní stability a úspěchu se pokračuje celkem jednoduše. Největší zkouškou vaší odolnosti a odhodlanosti je moment, kdy dorazíte k překážce v podobě stresu nebo neúspěchu. 

My teď žijeme v bezprecedentní době (předpokládám, že většina čtenářů španělskou chřipku z roku 1918 nepamatuje…) V životě téměř každého člověka převládají chaos a nejistota. 

V době, kdy je lehké mít pocit, jako když se vaše cesta vlastně skládá jen z překážkových zdí a jakmile jednu horko těžko přelezete, pocit vítěžství vystřídá během vteřiny frustrace, protože za tou překonanou zdí je nová, stejně vysoká, možná i vyšší. A mezi nimi žádný čas na oddech.

V takové době je třeba najít nástroje, které vám cestu jakkoli ulehčí.  Pomůžou vám na zeď vyšplhat –  a dopředu se na to další šplhání připravit a přijít s nejlepším způsobem, jak zeď překonat. A v neposlední řadě se i vypořádat s pocity sklíčenosti, které jdou s nekonečným překonáváním překážek ruku v ruce.

Takovým nástrojem je pro mě Bullet Journal.

 

Proč Bullet Journal? Pár slov na úvod

Takový úvod do metody Bullet Journal už jsem na blog jednou psala. Jestli jste ho ještě nečetli, můžete se k němu vrátit. Mým úkolem teď není vysvětlovat, o co jde. Ale spíš se podívat na ty 4 roky, kdy BuJo používám a zhodnotit, jak moc mi v posledních letech pomohl a pomáhá hlavně dnes.

Navíc Audiolibrix ve spolupráci s Jan Melvil Publishing mezitím vydal i (pochopitelně) srdcovou audioknihu – Metoda Bullet Journal – ve které vám sám autor systému Ryder Caroll vysvětlí, co to BuJo je, proč ho vůbec kdy vymyslel a přidá i příklady, jak pomáhá mnoha lidem a jak byste ho mohli používat.

Díky audioknize zjistíte, proč se z jednoduchého systému stal celosvětový fenomén a třeba vás naláká k tomu, abyste se do toho sami pustili. A teď – i v souvislosti s audioknihou cítím potřebu pár věcí přeci jen zopakovat.

 

Neexistuje žádná správná cesta

Bullet Journal se mnou vydržel kvůli tomu, že je to vlastně jen metoda, princip organizace, nic přikázaného. To bych ráda opakovala pořád dokola, protože pořád se najdou lidé, kteří mají pocit, že existuje jen jedna správná cesta –

BuJo, to jsou takové ty malované sešity, co vidím na Pinterestu a Instagramu, kdo na to má mít čas…

Ne, BuJo je efektivní systém, kde si píšete jen úkoly, revize a využíváte ho k produktivitě.

BuJo není ani jedno a zároveň je oboje. BuJo je prázdný sešit (nebo papír), který si sami uzpůsobíte tomu, co právě v životě potřebujete. Vy sami víte nejlépe, co zrovna teď potřebujete. Máte chaos v úkolech? Nebo potřebujete prostor pro nápady? Vypsat se, aby se vám ulevilo? Kreslit si, protože to vás inspiruje nebo uklidňuje?

 

Podstata věci je jednoduchá: je to celé na vás.

Ať už se ale vydáte cestou minimalistické organizace nebo květnatého zdobení (nebo jakoukoli jinou) vždycky platí, že váš BuJo má být nástroj, který vám k něčemu pomáhá. To něco si volíte vy.

 

BuJo je nástroj, který vám má pomáhat

Já jsem si před čtyřmi lety zvolila BuJo kvůli tomu, že jsem potřebovala zapracovat na chaosu ve svém životě, ale nikdy se mi to nevedlo. Potřebovala jsem pomoc s dělením úkolů, najít místo na ukládání nápadů, protože z hlavy se věci vytrácely a v onlinu už jsem kolikrát nevěděla, kde hledat. Potřebovala jsem jednu centrálu, kde bych si všechno pro sebe organizovala.

BuJo bylo jako vykoupení, protože jsem najednou viděla možnost, jak s tou organizací nepřestat po dvou týdnech. BuJo mám ráda proto, že si celý sešit tvořím sama a on se uzpůsobuje mně, ne naopak.

Ten pocit jsem dřív měla s diáři. Poslouží skvěle, ale vždycky se přizpůsobujete vy – tak či onak vytyčenému prostoru. A proto mi to s nimi nikdy nevyšlo.

Pokud vám ale vyhovují diáře, super, můžete některé BuJo principy aplikovat v nich. Každému, co hrdlo ráčí.

Na BuJo mě ještě lákala ta možnost dekorace a fakt, že spojuje organizaci i psaní poznámek a deníku jako takového.

Měla jsem tyhle sklony už kdysi na škole, kde jsem dostávala poznámky za zapomínání učebnic, sešitů… a skončila jsem u Všehosešitu, kam jsem si prostě psala všechny předměty a vše kolem a v tu chvíli to fungovalo (nadšení z toho bylo samozřejmě jen moje).

Ta vizuální úprava BuJo je pro mě ale taky nástroj – vyrovnávám se tak se stresem. A to je celá podstata věci. BuJo je nástroj a je důležité si uvědomit, že má on sloužit vám, ne vy jemu.

Takže nemusíte vykreslovat stránky, protože jste to někde viděli, je to hezké a “mělo by se to”. Nemusíte ani striktně zapisovat úkoly za pomocí Ryderem určených značek, protože to je jediný způsob, který funguje. Nemusíte ho na úkoly využívat vůbec… třeba potřebujete jen zapisovat nápady, občas připomínky na něco důležitého. To už je na vás. Podstatné je pouze to, že BuJo patří do vašeho života, pokud vám jakýmkoli způsobem pomáhá.

 

Mých 8 tipů k používání BuJo

Už jsem zmínila, že BuJo používám čtyři roky. Za tu dobu jsem si vyzkoušela spoustu přístupů. Vybrala si, co mi vyhovuje a co půjde pryč. A dospěla k závěrům, které se v době největšího chaosu a krize ověřily.

Následující tipy pro používání BuJo jsou čistě jen postupy, které se osvědčily mně. Věci, na které jsem možná v klidovější době zapomněla a v časech krize se k nim vrátila, protože nejvíc pomáhají.

Nechci vám říkat, jak máte psát svůj Bullet Journal. Chci se jen podělit o kroky, které mi teď nejvíc pomáhají a mohly by potenciálně pomoci i vám. Na vás je už zvážit, jestli třeba něco z toho nebude přesně ten jeden krok, který by vám teď mohl ulevit. A to je vše.

 

Týdenní plán

Tip 1: Týdenní a denní plány

Od začátku používání BuJo jsem používala systém měsíčních, týdenních a denních úkolů. Pokud máte určitý cíl a napíšete si ho do toho či onoho měsíce, nestačí to. Potřebujete ještě stanovit konkrétní kroky k jeho splnění.

Cíl bez konkrétních kroků k jeho dosažení je jenom sen.

Dneska mám ustáleno na týdenních a denních sekcích. Tak mi to zkrátka nejvíc vyhovuje. Měsíční plány většinou zůstávaly nevyplněné, a tak jsem se jich prostě rozhodla vzdát. Začátek měsíce si v BuJo značím, ale většinou jen vizuálně s malým kalendářem.

Základem mé produktivity jsou týdenní a denní úkoly – a dalším pomocníkem jsou týdenní revize a tzv. brain dumps. Ale o těch později, nejdřív k tomu, jak mám pořádek v úkolech.

Dlouhou dobu jsem používala systém zápisu týdenních úkolů bez rozdělení na jednotlivé dny. Jenže mi to spíš přidělávalo práci než ubíralo.

Jak to vypadalo? Takže např. v úterý si potřebujete zapsat úkol, ke kterému se určitě dostanete až v pátek. Zapsala jsem ho na týdenní seznam. Jenže když si potom píšete denní úkoly, pokaždé procházíte celý týdenní seznam, každý den čtete ty stejné úkoly a hledáte, co z toho kdy bylo, co z toho zvolit a co ne.

Systém týdenního zápisu rozděleného na dny vám tohle zjednoduší. Já si v neděli rychle rozvrhnu týden, nechám na každý den prostor na úkoly a ve spodní části stránek zároveň prostor na poznámky a příští týden. Občas totiž přijdou úkoly, které nemají časové určení, ty jdou prozatím do poznámek. A takové, které jsou určitě na další týden – a bez prostoru v tom týdenním plánu byste je neměli kam dát. Takhle mají své místo i bez měsíčního plánu a tak mi to funguje nejlépe.

Tahle týdenní plánovací sekce má jasné přidělení dvou stránek a hned za ní pokračuju s jednotlivými dny.

Když zpětně listuju ve svém BuJo a hledám, potřebuju mít sekce vizuálně oddělené. Ale obzvlášť ve chvíli krize si nestíhám/nemám chuť dokreslovat, takže jdu cestou takového minimalistického vizuálního oddělování, jak je na obrázku níže.

Celkově na Bujo používám jednu tužku a jeden barevný fix. A princip je jasný – BuJo vám slouží k plánování, ale zároveň v něm potom chcete zpětně hledat a ohlížet se, revidovat. Pro tyhle účely já využívám různé způsoby vizuálního oddělování.

Protože můj BuJo prostě plyne. Jasně si oddělím den, ale cokoli se v tom dni stane, skončí v Bujo. Tím myslím zápisky z projektů, jakékoli poznámky, zápisky z meetingů, myšlenky, nápady, journaling. To výrazné označení dnů se mi potom hodí, protože jasně vím, kde který začal i skončil.

A když už jsme u těch poznámek z meetingů. Jako v příkladě na obrázku (no, je dost strohý, ale chápete ten princip), budu si zmatečně psát poznámky, jak jen chci. Ať už jde o úkoly, novinky, informace… Ale jakmile je něco z toho úkol, který vyžaduje nějakou mou akci, prostě ho zabarvím.

A tím pádem se i na třístránkové, zmatečné, naškrábané a doodlů plné sekci rychle zorientuju a vytáhnu z ní po meetingu akční plán svých úkolů – aniž bych musela ty tři stránky celé pročítat.

Mimochodem, na zápisky denních úkolů používám systém boxů. Pro mě osobně křížek znamená NE, takže Ryderův system bulletů jako teček pro mě nefunguje, vyměnila jsem si je za boxy a když je úkol hotový, odkškrtnu ho fajfkou.

Jedu následovně:

✓ splněný úkol
X zrušený úkol
> odsunutý úkol

 

Denní plán

Tip 2: Třídění úkolů podle priority

Znáte to, napíšete si desítky úkolů na každý den a prostě procházíte seznam, uděláte toho spoustu, ale nestihnete to podstatné. Pak máte pocit, že jste vlastně nic nedělali a všechno to bylo k ničemu (dobře, ne až tak nihilisticky, ale víte, kam tím mířím).

Před nějakou dobou jsem četla článek Michaela Thompsona, kde zmiňoval, že nejlepší je ukončit svůj denní seznam po třetím úkolu. Abyste zajistili, že se zvládáte soustředit na to důležité.

Znělo mi to jako skvělý nápad, ale nakonec jsem ho uzpůsobila tomu, co potřebuju já. A to je zapsat si úkoly podle jejich priority, nebo podle toho, jak se k nim ve dne plánuju dostat.

Jako je to na obrázku, na denní plán jdou většinou jako první odděleně ty 2-3 hlavní úkoly. To jsou priority a když jsou ten den hotové, můžu prohlásit svůj den za úspěšný.

Protože ale ještě neumím program useknout po třech a většinou to ani nejde, píšu si po mezeře další úkoly, které jsou ten den třeba. Může jít i o každodenní maličkosti. Aspoň mám takhle i vizuálně odděleno a je mi jasné, že do toho ostatního se pustím až po dokončení první sekce.

A pokud s psaním úkolů do BuJo teprve začínáte, myslete ještě na to, abyste si psali seznamy co nejvíc realisticky. Jako začátečník ještě nemáte odhad na to, co zvládnete. A většinou budete mít tendenci si toho na talíř nandat mnohem víc, než sníte.

Potom hodně rychle spadnete do kolečka přesouvání úkolů ze dne na den, začne vás štvát to každodenní přepisování…. A brzo se na to celé vykašlete, protože vás to nebude bavit a ani vám to v ničem nebude pomáhat.

Což mi připomíná…

 

Tip 3: Začněte pomalu a přizpůsobujte

Pokud jste úplný začátečník, tohle je pro vás možná nejdůležitější tip. Máte před sebou nový svět a každý vám dává rady a tipy, co můžete dělat. Ale jakmile se budete chtít pustit do všeho, bude vám to připadat jako nálož.

Takže to berte po malých krůčcích. Otevřete si sešit a napište si úkoly na den. Když vám budou vyhovovat, pokračujte další den. Když vám vyhovovat nebudou, přestaňte s nimi a zkuste si místo toho vypsat týden. A tak dále.

Sami nejlíp víte, co potřebujete. Můžete zkoušet a jakmile vám nějaký způsob využití metody Bullet Journal vyhovuje, chyťtte se ho. A postupně můžete přidávat další.

Máte zvládnuté týdenní úkoly? Třeba byste chtěli do života zařadit nějaké zvyky jako jíst zdravě, pít víc vody, hýbat se, vstávat brzy, zařadit čas pro sebe, hraní s dětmi, čtení, meditaci… to všechno můžete v BuJo trackovat. Takže můžete zkusit, jestli vám zaznamenávání každodenních pokroků v tom či onom pomůže.

Když chcete začít používat BuJo, nemusíte si nejdřív najít super blok, rozvrhnout roční plán, měsíční kalendáře a týdenní plány. Ne. Můžete začít ve středu a jednoduše si napsat středa a pokračovat výčtem úkolů, nebo klidně zapisováním myšlenek. Je to vaše volba.

 

Týdenní ohlédnutí

Tip 4: Ohlédnutí za týdnem

Největší pomocí pro trošku větší klid v hlavě je pro mě tzv. weekly review. Já pracuju ideálně od pondělí do pátku. Ale i když o víkendu nepracuju, stejně často o práci přemítám, řeším, co se bude dít další týden, na co nesmím zapomenout… říká vám to něco? 

A tady vstupuje na scénu ohlédnutí za uplynulým týdnem, které si píšu při konci práce v pátek večer. Princip je jednoduchý, tenhle přehled má tři sekce – co už je hotové, co je rozdělané a co je třeba začít další týden.

Začnu tím, že si projdu týdenní plán a hlavně sekce poznámek a úkolů na další týden. Potom projdu denní úkoly, jestli tam není něco přesunutého a zjistím, jak si stojí projekty na konci týdne.

Prvně si jenom v rychlých bodech zapíšu dokončené věci – a tím myslím velké projekty, ne malé úkoly, pokud nějaké jsou. Nejdůležitější jsou pro mě ale ty další dvě části.

Do rozdělaných úkolů/projektů píšu stav věcí k pátku – co už je hotovo, co je ještě třeba a s čím (nebo na co/koho) čekám. Jednoduše v bodech, ale tohle je přesně bod, který mé hlavě uleví nejvíc. A nakonec i to, co musím udělat příští týden.

Lidský život funguje v uzavřených celcích a mozek nemá rád otevřené smyčky. Pořád se k nim bude vracet a chtít je uzavřít. Možná i tam je původ toho neustálého přemýšlení o pracovních věcech i ve chvíli, kdy máte relaxovat a užívat si volno.

Sama na sobě pozoruju díky takovému týdennímu přehledu neskutečné zlepšení psychické pohody. Jakmile je všechno na papíře, můžu to pustit z hlavy a opravdu vypnout. A když už se stane, že mě cokoli k práci napadne, zase to vyplivnu na papír (k tomu mi slouží brain dump stránky) a vrátím se k tomu klidu.

A tohle je něco, co potřebujete. Protože většinou vás v krizovém módu nenapadají kreativní (nebo dokonce žádná) řešení problémů. Až když vypnete a zastavíte se, najednou chodí myšlenky.

Další bonus takového shrnutí je, že už máte přehled o předchozím týdnu a při plánu v neděli na další týden je tohle jedno místo, kam se podíváte. Takže se vám zkrátí plánování, zvětší přehled a zlepší klid. Tři super důvody, proč to zkusit.

 

Tip 5: Odkládání nápadů

Trápí vás nějaké myšlenky? Napište je. Stránky, které si v zahraničí získaly označení brain dump, se používají na cokoli. Potřebujete prostě vyhodit z hlavy všechno, co vám tam překáží. Sednete si a píšete. 

Já takový druh stránky ale nejvíc používám spíš jako odkladiště nápadů. Říkám tomu brain dump (protože vyložit svou hlavu někde na skládku zní cool, že jo), ale ve své podstatě je to stránka, kam patří jakékoli pracovní nápady.

Nemusí to být úkoly, ale často tady skončí jakékoli myšlenky a nápady, které “by jednou byly fajn” a tak podobně. Mně nejvíc vyhovuje prostě na začátku svého BuJo vyčlenit jednu stránku, kde nechávám cokoli, co mě napadne. Ať už je to realizovatelné nebo ne.

Tohle je stránka, kterou využívám o víkendu a kdykoli jindy. Vidím něco zajímavého, cokoli mě napadne, skončí to tady. Tím, že si to zapíšu jako poznámku, na to zase můžu zapomenout a už se mi nestává takové to klasické “Jé, tehdy večer jsem měla super nápad, ale už nevím, co to bylo. Škoda.”

Ten název brain dump používám taky proto, že tahle stránka nemá reálnou váhu, skončí tady cokoli a až při plánování se na ni dívám a hledám, jestli se z ní něco realizuje. Většinou jen ve chvíli, kdy reviduju dlouhodobé úkoly.

A určitě takovou stránku procházím při přechodu na nový Bullet Journal.

Já používám Leuchtturm1917 a už se mi ustálilo, že mi většinou vydrží na tři měsíce. Takže jakmile přecházím do nového BuJo, je čas se podívat na tuhle “odpadovou” stránku, jestli se na ní neschovává nějaké zlato. A pokud se mi i po 3 měsících nápad líbí, přenáším ho do dalšího sešitu do další oblíbené sekce – úkolů bez deadlinu.

Stejně jako předchozí bod je tohle neskutečná pomoc ve stresovém období nebo v krizi. Když se vám začínají kupit úkoly a někdo najednou přijde s tím, že nezkusili bychom někdy X, Y… a vy nemáte ani čas (a upřímně ani chuť) se nad tím zamyslet. Rychle takovou věc zapíšete na tuhle stránku.

U mě platí, že pokud si takovou věc nezapíšu, může se stát, že se ve frmolu všedních dnů nechtěně ztratí geniální nápad, který jen přišel v super nevhodnou chvíli. Nebo na něj pořád vzadu v hlavě budu okrajově myslet a bude mě rušit v dokončení toho, co mám právě rozděláno. Protože se může stát, že mi hned bude připadat skvělá a budu mít velkou touhu vrhnout se na tenhle nový úkol, aniž bych dokončila ten první.

Brain dump

Tip 6: Úkoly bez deadlinů

Šestý bod souvisí se všemi předchozími. Takže máte úkoly, které chcete dělat tento týden (potažmo den), úkoly na další týden, nápady bez určení realistického plánu… ale kam dáte věci, které se udělat musí, ale vůbec v tuhle chvíli nemají prioritu?

Chtěli bychom mít tohle, tady je třeba upravit tamto…

Nejsou to nápady, jsou to vyloženě úkoly. Jen nespěchají a nejsou mezi těmi důležitými. Stejně pro ně ale chcete prostor.

Mně se osvědčila další stránka vedle, které říkám Úkoly bez deadlinů. Píšu si na ní jednoduchý seznam věcí, které se musí udělat, ale nemusí to být hned. Ať už je to tenhle měsíc nebo tenhle rok.

Většinou mi za ty tři měsíce stránku nezaplní, ale je fajn je tam mít. Jednak proto, že máte nějaký vymezený prostor na úkoly bez bližšího zadání, takže nemusíte stresovat, že no jo, ale kam zapíšu tohle. A zároveň si zajistíte, že na ně nezapomenete.

A pokud vám vyjde týden, kde se najednou udělal časový prostor, jednoduše nakouknete na tenhle seznam a zapíšete si některý z úkolů do týdenního plánu. Pak ho můžete odškrtnout u obou a snad vám nemusím popisovat, jak dobrý pocit je si odškrtávat hotovou věc. Dvojitá radost.

 

Tip 7: Deníkové zápisky

Teď už jsme skončili s pracovní sekcí a přecházíme do duševní pohody. Protože v době stresu dostává vaše “pohoda” zabrat. Pracovní nápor rychle způsobí, že jste ve stresu, možná začnete pracovat víc, přestanete se o sebe starat, jak byste chtěli. Spadnete zpátky ke všem špatným návykům, potom už se neumíte vyhrabat, protože třeba špatná životospráva, nedostatek spánku a pohybu mají za důsledek toho, že vám práce vůbec nejde od ruky. A tak pracujete déle, abyste to dohnali, ale výsledky nikde. Jste sklíčení, že nemáte žádný volný čas…

Je to takový ten klasický začarovaný kruh. Proto se potřebujete s tím stresem nějak vyrovnávat. Protože on neodejde. A v časech krize (a tím myslím v této době) už vůbec. Je tu pořád s vámi a je jen na vás, jak se s ním vyrovnáte.

Necháte se převálcovat, budete přilepení na obrazovkách se zpravodajstvím, sledovat každou mini změnu a spekulace ze všech stran, zatímco budete v hlavě přemítat, jak nestíháte a co vůbec bude dál, jak bude vypadat vaše budoucnost… a co kdyby X, co kdyby Y?

Nebo si uvědomíte, co vás uklidňuje a začnete místo těch nezdravých cyklů věnovat čas tomu?

Celý váš život je o rozhodování, čemu budete věnovat pozornost. Klíč k většímu klidu je celkem jednoduchý: soustřeďte se jen na to, co umíte ovlivnit. Máte šanci snížit nápor zvenčí nebo ovlivnit světové události? Pravděpodobně ne. Umíte si ale zvolit, jak na ně reagujete? Ano.

 

Journaling

Lehce se mi mluví a těžko dělá. Sama většinu roku praktikuju informační dietu podle Tima Ferrise a nevěnuju pozornost věcem, které mě zbytečně stresují. Ale jakmile se všechno začalo hroutit a byl vyhlášen nouzový stav, našli byste mě každý den nalepenou na telefonu při čtení zpravodajství a studií o naší budoucnosti. Pomohlo mi to tak akorát k vyšilování.

V takovou chvíli přijde vhod metoda, která funguje mnoha lidem po celém světě. Psaní deníčku se dneska většinou smějeme, protože si při něm představíme děti smutnící nad neopětovanými láskami ze školy.

Journaling je ale ve skutečnosti technika, kterou využívá spousta světových velikánů každý den jako součást své ranní/večerní rutiny. Občas je totiž třeba nechat svým myšlenkám průchod a dostat je na papír.

Jakmile je dostanete na papír, netrápí vás v hlavě.

A to je ponaučení, na které jsem si přišla celkem nedávno. Psaní deníkových zápisků mi pomáhá srovnat si v hlavě, co je důležité. A zbavit se těch všudypřítomných myšlenek, které mě vyvádějí z míry.

Občas pomůže to, že jste to “ze sebe dostali”, jindy to, že jakmile si to napíšete a pomyslně si odstoupíte, najedou ty myšlenky nemají takovou váhu a občas se i zasmějete tomu, proč vás tak trápily.

Návod k takovému psaní není třeba. Kdekoli jsem naposledy přestala psát, ať už to byly úkoly jakéhokoli rázu nebo poznámky z meetingu, udělám přes stránku čáru a prostě píšu. Jak dlouho je třeba.

Tohle je spolu s meditací nehorázně nápomocná technika a doporučuju ji všema deseti úplně každému člověku.

Journaling je podle mě jednou z nejopomíjenějších funkcí Bullet Journalu – a přitom je součástí jeho názvu samotného.

Zapisování myšlenek vám mimochodem pomůže i s řešení kreativního bloku, vyzkoušejte si to.

 

Tip 8: Kreslení (a audioknihy)

No dobře, říkám tomu kreslení, ale ve skutečnosti je to spíš čmárání a napodobování. Pro mě je jakákoli dekorace BuJo dlouhodobě udržitelná jen ve chvíli, kdy taky slouží nějakému účelu. A tohle je doba, kdy jsem si uvědomila, jak moc mi takové čmárání do Bullet Journalu pomáhá.

Většinou to jde takhle: přes týden zapisuju to nejpodstatnější a vizuálně odděluju jen to nejnutnější. O víkendu se ale BuJo přemění v mou pomůcku pro relax. Proč?

Obzvlášť ve stresu je občas (čtěte: skoro vždycky) těžké vypnout. Přestat myslet na cokoli.

Vím, že existují lidé, kteří umí myslet na nic. Já jim upřímně závidím… ale nejsem jedním z nich. A nejsem v tom sama.

Za roky se mi ale pro takové vypnutí osvědčila kombinace audiokniha + čmárání. Audioknihy jsou samy o sobě skvělý pomocník s oddechem, ale pokud jste jako já, jakmile se vám hlava rozjede, je těžké ji zastavit bez fyzické pomoci. Když si v takovou chvíli pustím audioknihu samotnou, po pěti minutách už jsem zase ztracená ve svých myšlenkách a zjistím, že ani nevím, co poslouchám.

Moje řešení? Zaměstnat k tomu ještě ruce.

A tady mi jde na pomoc Bullet Journal. Buď si dočmárám prázdná místa na stránkách z týdne – protože jiný užitek pro ně stejně v budoucnu nebude. Nebo si prostě vezmu novou stránku a tvořím. Protože je ale můj výtvarnický talent na bodě mrazu, můžu tomu spíš říkat čmárání. Stačí mi jakékoli jednoduché obrazce a hlouposti, které zvládnu.

Bullet Journalu taková stránka neublíží a mně pomůže opravdu vypnout a být v klidu. Což je teď pomoc nedocenitelná.

Zkoušela jsem i čmárání samotné a hudbu, ale nefunguje pro vypnutí tak dobře. Zase se po chvíli přistihnu, že i při tom čmárání jsem zpátky v myšlenkách, od kterých jsem si chtěla odpočinout.

Takže tohle je moje osvědčená kombinace. Možná i kvůli ní mi BuJo vyjde maximálně na tři měsíce. Ale netrápí mě to. Diáře jsou na rok. BuJo máte na jak dlouhé sekce chcete vy.

A tahle kombinace uzavírá i mé dnešní tipy na věci, které mi teď pomáhají nejvíc. Děláte sami něco podobného, nebo máte jiné tipy? Stejně jako můj BuJo vypadal úplně jinak pár let zpátky, všechno se může změnit do budoucnosti a dobré tipy se vždy hodí 🙂

A pokud jste ještě metodu Bullet Journal nezkoušeli, co vám teď pomáhá stranit se chaosu a najít si klid?