Digitální technologie: dobrý sluha, nebo zlý pán?

Digitální technologie jako jsou počítače, telefony a televize nám mohou spoustu věcí usnadnit, no někdy ale i škodit. Mnoho z vás už jistě slyšelo o závislostech na internetu nebo sociálních sítích, o tom, že se díky internetu lidé od sebe vzdalují, nebo vás už určitě někdy napadlo, že pojem kyberšikana před pár desítkami let neexistoval. Ale věděli jste, že se s novými technologiemi spojuje i pojem demence?

Pojem demence máme všichni spojený především se stářím. Změny osobnosti, poškození krátkodobé i dlouhodobé paměti, chybný úsudek nebo časoprostorová dezorientace, zhoršení pozornosti, komunikačních schopnosti apod. To vše se vnímá především jako příznaky chřadnoucího mozku, který toho zažil už mnoho.

Jenomže mozek funguje jako sval. A pokud jej nebudeme trénovat, bude ochabovat. A je úplně jedno, v jakém věku. Přestože je demence vnímaná jako nemoc stáří, není to docela pravda. Demence může člověka postihnout v zásadě v jakémkoli věku. A nemusí být důsledkem nějaké vážné nemoci. Někdy stačí jen nadměrné používání digitálních zařízení.

Tento jev se nazývá digitální demencí a může se projevit u kohokoli. Co je společným jmenovatelem? Hodiny a hodiny trávené u počítače, televize či mobilních telefonů a dalších elektronických zařízení. Co přesně ale digitální demence je, jak se projevuje a jak jí předejít?

Historické okénko

Pojem digitální demence byl poprvé použit v roce 2007 v jedné z nejvíce technologicky vyspělých zemí – Jižní Koreji. Tímto spojením vědci označili ztrátu schopnosti si zapamatovat různá přístupová hesla a telefonní čísla, což bylo neodmyslitelně spojeno s častým a dlouhodobým používáním mobilních telefonů. 

Termín byl ale zpopularizovaný až neurologem Manfredem Spitzerem, když v roce 2012 vydal knihu Digitální demence. Spitzer je velkým kritikem moderní digitální společnosti a na mnoha praktických příkladech demonstruje, jakým způsobem jsme jako společnost ovlivňováni televizí, internetem a mobily.

Jeho závěry ale nejsou definitivní a jeho kniha je stále podrobována kritice. Za zmínku stojí např. Flynnův efekt, dle kterého hodnoty IQ ve společnosti neustále rostou zhruba o tři body každých deset let. Přesto je existence digitální demence a škodlivého vlivu nadměrného používání digitálních technologií nepopiratelné. 

Co to ta digitální demence je

Jak už bylo řečeno, náš mozek se používáním neustále mění a svým způsobem funguje jako sval. Když jej budeme zásobovat dostatkem informací, bude se jeho kapacita zvětšovat. Ale používáním digitálních médií některé schopnosti ochabují – používáním GPS navigace se ztrácí orientační smysl, díky digitálnímu seznamu kontaktů si nemusíme pamatovat telefonní čísla a díky kalendáři data narození. Možná si říkáte, že to není váš případ. Ale jste si jistí?

Problémy s nadužíváním elektronických zařízení jdou ještě dál. Vlivem nadměrného používání digitálních technologií dochází k poruchám spánku, depresím, násilnickým sklonům, úzkostem a poruchám pozornosti. Nemluvě o tom, že přílišné vysedávání u digitálních obrazovek vede například k nadváze, zhoršení zraku, deformaci páteře nebo bolestem hlavy.

Kolik času trávíme na internetu

Podle studie Digital 2019 od Hootsuite a We Are Social trávíme na internetu průměrně 6 hodin a 42 minut denně. Z toho polovinu na mobilních telefonech. A na sociálních sítích? Průměrně 2 hodiny a 24 minut denně.

Nezdá se vám to tak hrozné? Začněme trochu počítat – když to přepočítáme na celý rok, je to více než 100 celých dní, kdy jsme online. A to je už opravdu hodně – i když za rok 2019 je to o 6 minut méně než v roce 2018. Přesto od roku 2012 data meziročně rostou a nedá se předpokládat, jak se bude situace dál vyvíjet a ani, jak se na těchto datech podepíše světová pandemie.

Sami asi uznáte, že jsou tato data minimálně znepokojující. Hrozí ale, že všichni budeme za několik let chodit jako nemyslící zombie, které bez telefonu nebo počítače nedají ani ránu? Anebo se tomu dá předejít? Odpovědí je, že jistá prevence existuje. Jak na to?

Omezte čas u obrazovek

Logickou odpovědí je – omezit používání digitálních technologií. Ale jako někdo, kdo pracuje výhradně online, vím, že se to lépe řekne než udělá. Pokud vaše práce vyžaduje přítomnost na počítači, můžete mít pocit, že s tím prostě nic neuděláte. Není to pravda – důležité je hlavně trénovat mozek i jinak než jen koukáním do obrazovky.

Méně času u obrazovek můžete dosáhnout tím, že v práci budete dělat věci offline. Potřebujete si poznamenat pár věcí nebo udělat rychlý brainstorming na nápady? Nemusíte k tomu přeci využívat poznámky v počítači, ale můžete si k tomu vzít obyčejný papír a tužku.

Nemusíte mít všechny schůzky napsané v google kalendáři, ale můžete používat klasický diář nebo si vytvořit vlastní bullet journal. Možná se vám to teď zdá jako zbytečná práce, ale donutí vás to odtrhnout oči od obrazovky a vykonávat jinou činnost než ťukání do klávesnice.

Konec multitaskingu

Věděli jste, že multitasking vůbec není záslužná činnost a místo toho, aby vám pomáhal k lepším výsledkům, jste díky němu méně produktivní?

Lidé prostě nejsou schopni dělat více věcí najednou. A pokud máte pocit, že jste v tom dobří, neděláte ani jednu činnost pořádně. Multitasking u lidí není jako u počítače, který dokáže mít otevřených dvacet oken, z každého vydávat jiné zvuky a k tomu hrát pinball.

Když má člověk pocit, že „multitaskuje“, pouze přeskakuje z jedné činnosti na druhou. Máte pocit, že to přeci nevadí? Pletete se. Mozek to vyčerpává. Díky tomu více chybujeme, pracujeme pomaleji, méně kvalitně a pod větším stresem. A pokud si na takovéto pocity, přerušování činností a přepínání mezi nimi dostatečně zvyknete, můžete nenávratně poškodit svou schopnost se soustředit.

A teď se možná ptáte, proč ale pořád toužíte po tom dělat více věcí najednou? Největším zrádcem je paradoxně zase mozek. Ten stále touží po něčem novém – a přesně to mu nabízí nové příspěvky na instagramu, zprávy a e-maily.

Samozřejmě jsou činnosti, u kterých multitasking nijak neubližuje. A to jsou ty automatizované. Když si při cestě autem nebo při čistění zubů pustíte audioknihu, ničemu to neublíží. Pokud ale děláte na důležitém dokumentu v práci a do toho si pustíte novou Dánovku, neudržíte pořádně pozornost ani u jednoho.

Zapojujte mozek

Vygooglit si něco je dnes naprostá rutina. Jaké je hlavní město Španělska? Jakou měnou se platí v Číně? Jak se jmenuje ten český film o hladové kytce? Když si nevzpomenete na první dobrou, nejjednodušší je vzít do ruky telefon a najít si to na internetu. Co se ale na chvíli zastavit a pokusit se opravdu to vylovit z hlavy? Jsou to přeci věci, které už jste jednou věděli. A někde se tam určitě ještě potulují.

Druhou věcí je dělat činnosti, které vyžadují vaši pozornost, soustředění a přemýšlení. Co se třeba začít učit nový jazyk? Při tom vám nezbude nic jiného, než se slovíčka opravdu naučit. Naučte se hrát na hudební nástroj, nebo si vezměte do ruky papírovou knihu. Skvělé je i luštění křížovek nebo sudoku. I při skládání puzzle musíte vynaložit mozkovou aktivitu a telefon nebo počítač to za vás neudělají.

Není to jen o hlavě

Dlouhé sezení nesvědčí vašim svalům, páteři i krevnímu oběhu. Ráno se protahujeme, abychom prokrvili své tělo, uvolnili se od napětí a dodali si energii. Kdo ale říká, že bychom se měli protahovat jen ráno?

Stejně důležité jako trénování mozku je i trénování těla. Dlouhé sezení mu nesvědčí. Bolí vás záda a krční páteř. Potřebujete si protáhnout nohy a fyzička také mizí do ztracena. Běžte se po dlouhém pracovní dni projít, projet na kole nebo si zaběhat.

Pracujete nedaleko od domova? Párkrát do týdne si přivstaňte a běžte pěšky místo autobusem. Začnete ráno na vzduchu, doplníte zásoby vitaminu D a protáhnete si nohy. Bydlíte dál? Půjčte si kolo.

Kvalitní spánek je základ

Že nadměrné užívání mobilního telefonu může vést k poruchám spánku pravděpodobně není žádné tajemství. Napadlo vás ale někdy, že může narušovat spánek, i když vám leží na nočním stolku?

Jednou věcí je, že mobilní telefon vyzařuje elektromagnetické vlnění, které správnému spánku škodí. Díky jeho působení náš mozek zůstává vzhůru a neregeneruje se tolik, jak je potřeba, a zároveň nedává pokyn k tvorbě melatoninu, což je v zásadě hormon tmy a spánku.

A s tím také souvisí to, že se melatonin vytváří právě v závislosti na tom, jak moc je tma nebo světlo. Tušíte, kam tím mířím? Problikávající displej telefonu narušuje tento proces, a i když my vyskakující upozornění nevnímáme, naše tělo na to reaguje.

A proč melatonin vůbec potřebujeme? Podporuje imunitní systém, chrání nervovou soustavu a kardiovaskulární systém a podporuje tvorbu růstového hormonu. Proto je dobré minimálně zapnout na telefonu na noc režim letadlo, anebo ho ještě lépe vypnout (a budík není výmluva – většina telefonů ho umí spustit, i když je zařízení vypnuté).

Co digitální technologie a děti?

Z německého výzkumu v roce 2012, uvedeného ve Spitzerově knize Digitální demence vyšlo, že až čtvrt milionu obyvatel ve věku 14-24 je závislých na internetu a dalších 1,4 milionu bylo označeno jako riziková skupina. A toto číslo se v průběhu let stále násobí.

Tento problém ale není jen u internetu a mladých. Mnoho dospělých tráví spoustu času sledováním televize a výsledkem je, že toto chování kopírují i děti. Až 80 % dětí ve věku 3-4 roky umí samo zapnout televizi, protože to vidělo u svých rodičů.

A přitom děti do tří let nejsou schopny pojmout televizi – nedokáží si totiž spojit obraz se zvukem. Mohou být nadšené z pohyblivých obrázků, ale výukové pořady pro takhle malé děti jsou neefektivní a v žádném případě nedokáží vykompenzovat čas strávený s rodiči a jinými činnostmi.

Dokonce děti, které od útlého věku trávily mnoho času u televize, mají prokazatelně horší schopnosti učení a slovní zásoby než děti, kterým rodiče četli, byly jim pouštěny audioknihy nebo hudba. Také děti, které tráví mnoho času u televize jsou roztěkanější, méně soustředěné a pasivní. Nemluvě o tom, že se přátelství přemisťují na sítě a dochází někdy až k sociální izolaci.

Elektronická krabička tedy v žádném případě nedokáže vykompenzovat čas, který s dětmi stráví rodiče a další lidské bytosti. Lidský kontakt je nenahraditelný a ačkoli je posazení dítěte před tablet nebo televizi velice pohodlné, nemělo by tak dítko trávit většinu svého času.

Všeho moc škodí

Digitální média jako taková víceméně nemusí být škodlivá, ale škodlivý může být způsob, jak je využíváme. Pokud trávíme čas na počítači nebo telefonech, je potřeba jej vykompenzovat jinou činností, která není na digitálních médiích závislá. Jedině tak můžete předejít problémům, které jsou s moderní dobou bohužel neodmyslitelně spjaty a udržet si pevné fyzické i psychické zdraví.

Pravdou zůstává, že dlouhodobý vliv digitálních médií na lidský organismus je víceméně stále otázkou. Ale právě to, že tu s námi počítače, televize nebo mobilní telefony nejsou příliš dlouho, a tak nedovedeme s jistotou mluvit o jejich negativním vlivu ať už na fyzickou nebo psychickou stránku člověka, by nás mělo vést k jisté střídmosti a opatrnosti.

Sdílej článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější články

Audioknihy

Audioknižní experiment: vybrali jsme nejlepší audioknihy z oblíbených žánrů

Audioknižní experti z Audiolibrixu dostali za úkol vybrat ze svého oblíbeného žánru jednu jedinou audioknihu, kterou by doporučili odvážnému jednci ochotnému probádat zatím neznámý žánr. ...
Pokračuj >
Velký audioknižní průzkum 2023 a soutěž o 22 audioknih Audioknihy

Velký audioknižní průzkum 2023

Informace o akci Velký audioknižní průzkum 2023 a soutěž o 22 audioknih, která probíhá od října do konce roku 2023.
Pokračuj >
Umělá inteligence Technologie

Umělá inteligence: Už jste se s ní setkali?

Umělá inteligence, ChatGPT, AI. Pojmy, které na nás skáčou ze všech stran, moc jim nerozumíme, ale podle všeho je to něco skvělého a zároveň děsivého. ...
Pokračuj >