Jak zvládnout práci z domova s dětmi?

Mám to štěstí, že mohu pracovat z domova. Tuto práci jsem si vybrala a z počátku jsem v ní viděla jen samá pozitiva. Záhy jsem zjistila, že není vše tak růžové, jak se na první pohled zdá. Obzvlášť proto, že mám doma 5 leté dítě.

Nejprve nám se synem trvalo, než jsme si našli společně fígle, díky nimž nám pracovně-hravý čas plynul v harmonii. Chci se s Vámi o ně podělit a inspirovat Vás, aby to i u Vás doma fungovalo.

Plánování

Zjistila jsem, že nejlepší pro mě i pro syna je mít vše naplánováno. Já to musím mít dopředu v hlavě. On to má nejraději někde na očích. Je rád, když ví, co je za den, co se ten bude dít a kdy se to bude dít. Pomáhají nám rozdělená kolečka – první má na dny v týdnu, aby věděl, kdy je můj pracovní den a kdy je volno (víkend). Na tomto kolečku má syn postaveného velkého panáčka a každý den ráno ho posune aby věděl co je za den v týdnu.

O víkendu jsme všichni tři spolu, v úterý a ve středu k nám chodí kamarád.

Dál máme denní kolečko –  každý den jej maluji – které je rozdělené ještě na denní dobu – kde má vyznačeno: Ráno: snídaně, svačina, kolem poledne oběd, odpoledne hraní se mnou a další činnosti, například když mám plánovaný video call. Někdy kolečko maluje se mnou, což je taky fajn, můžeme o dni spolu mluvit, lépe pak vše chápe a příjímá.

Proč zrovna tvar kolečka? Má tu výhodu, že jej lze porovnávat s hodinami – malou ručičkou. Protože syn miluje čísla a hodiny, jde si během dne s kolečkem porovnat, jestli už se blíží čas, kdy budeme spolu.

Kolečka si schovávám, někdy je program podobný.

Společné rituály a hry během dne

Je fajn, když syn ví, který den pracuju a který je volný. Důležité však také je, abych se mu během dne i naplno věnovala – nejsnazší je to při jídle, kdy i já si ráda udělám pauzu na snídani, svačinu (kávu), oběd apod. Fajn jsou také do našeho kolečka zahrnuté chvíle, kdy se synovi věnuji. V ten čas má mou plnou pozornost.

Program je dobré mít připravený nebo rozmyšlený předem. Jde o společné tvoření, pečení, vaření, skvělé jsou deskovky, karty. Někdy se stačí jen poprat, zablbnout v polštářích, zahrát na schovku či honěnou. Doma i venku. Důležité je, že syn musí vědět, že teď je jeho čas. Vždy máme takovou hrací chvíli dopoledne, odpoledne. Navečer už většinou řádí s taťkou.

Pracovní prostor

Aby pro syna bylo čitelné, že pracuji a nemohu se mu věnovat, pak kromě vysvětlení situace nám pomohlo i zařídit moji pracovnu. Když si tam sednu, velmi snadno chápe, že jsem v práci. Zároveň mi přijde důležité, aby i on měl svůj pracovní prostor – hernu, pokojíček, kde tráví čas, když já pracuji.

Také je fajn se do práce obléknout. Né že bych doma nosila kostýmky, to opravdu ne, ale v pyžamu by mě syn povalil leda tak zpátky do postele 🙂

Ikony

I když máme každý svůj pracovní prostor, nežijeme odděleně striktně podle času a harmonogramu. Přeci jen malé dítko se potřebuje přijít i jen tak pomazlit několikrát denně, zeptat na něco pro něj důležitého a to jsou chvíle, kdy ho nevyháním. Naopak nechávám tuto potřebu naplnit, protože vidím, že následně se sám sebere a jde si zase dělat své, bez nějakého mého přemlouvání a dohad.

Jsou však situace, kdy potřebuji na chvilku úplný klid – pro tyto případy přicházejí na řadu malované značky – například, když mi někdo volá, nebo se chci fakt soustředit, mám na stole nakreslené přeškrtnuté ouško a to znamená, že teď nemohu vyhovět dotazům a syn ví, že na mě nemá smysl mluvit. Když obrázek otočím na nepřeškrtnuté ouško, už je prostor volný, už poslouchám.

Toto jsme hodně využívali, když jsem s home officem začínala a synovi to pomohlo upevnit ten rozdíl, kdy opravdu nemůžu a kdy pracuju, ale krátkodobě přijít může. Nyní už se domluvím,  případně naznačím gestem klasické „psst“.

Ouško nás ale moc bavilo, zvlášť poté, kdy si ho syn namaloval na papír taky s řádným přeškrtnutím a ukázal na něj, když jsem za ním naopak přišla já do herničky 😀 Měl důležitý hovor!

Zásoba her, tvoření, podnětů

Mám velké štěstí, že syn si umí hrát sám. Přesto si na týden dopředu připravuji neokoukané stavebnice, tisknu nové návody k legu, k ruce dávám opomíjené puzzle, zkrátka takové hračky a hry, které dítě zaujmou v nějakém horším rozpoložení.

Mám také předplatné několika dětských časopisů, se kterými už syn pracuje částečně sám a já v nich hledám inspiraci.

Skvělé nám funguje samostatné hraní při poslouchání audioknih – čili mám po ruce i nabité zařízení na přehrávání.

V tomto téměř předškolním věku se nebojím synovi dát ani výtvarné a tvořivé pomůcky a nechat mu volnou ruku – lepidlo v tyčince, barevné papíry, velkoformátové čtvrtky, nůžky, a velký ubrus na velký stůl, různé vypratelné a smývatelné fixy, prstové barvy, zástěru apod. Pokud Vás toto nyní vyděsilo, chápu! Já třeba příliš v jeho herně na pořádku nebazíruju, jen trvám na tom, aby tvořil jen v herně. A ten čas, kdy se zakousne do tvořivého procesu je nejen fascinující z hlediska jeho tvořivosti, ale i mnohdy velmi dlouhý na mojí soustředěnou práci.

Něco málo z našeho tvořivého arzenálu

Projekt

Projekt nám pomáhá ještě více propojit naše hrací chvilky během dne v něco významnějšího, v nějaký dlouhodobý celek.

Projekty jsou činnosti na pokračování – nejlepší je vycházet ze zájmu dítěte. Baví ho aktuálně poznávání zvířat? Vytiskněte na zeď velkou mapu světa a každý den si do společných chvilek zařaďte tvorbu nějakého zajímavého zvířete – jak to pojmete je čistě na Vás.

Může to být výtvarný projekt, kdy každé zvíře nějak ztvárníte, namalujete, vystřihnete a podobně- pak ho dáte na mapu, kam patří. Může to být zoologický projekt, kdy budete společně bádat nad encyklopedií a příslušné zvířátko nalepíte na mapu jen pomocí samolepky. Může to být projekt na měsíc i dva, nebo na celý rok.

Jinými tématy, se kterými se dobře pracuje je vesmír, rostliny, náš les, abeceda, čísla, auta, letadla, roční období, v podstatě lze cokoliv nazvat projektem, když Vás k tématu napadne víc činností, které se dají dělat s dětmi a rozdělíte je do více dnů. Po dokončení zůstane nějaký společný celek. Inspiraci hledám například na Pinterestu.

Půjčit dítě

Tento bod jen a jen pro maminky, které jsou zvyklé se nejčastěji spoléhat samy na sebe. Ale věřte, že i v době korona krize se nemusíme bát říct si o občasné hlídání sestře, sousedce, kamarádce. Je to opět fajn pro oba, syn s tetou ožije a má změnu, já si užívám ticho a mám najednou hotovo dříve než obvykle. Zároveň si i trochu vyčistím hlavu a mohu pak zase lépe fungovat. 

Když mají home office oba rodiče

V první vlně korona krize jsme s partnerem zažili situaci, kdy jsme zůstali s prací doma oba zároveň. A bylo to náročné. Kromě všeho zmíněného bylo mezi námi nejdůležitější komunikovat a prostřídat se u syna. To fungovalo nejlépe. Rozvrhli jsme si čas podle toho, kdy měl kdo co důležitého, rozdělili jsme si přípravu jídla a péči o domácnost a prostřídali jsme se u syna. Bez tohoto zorganizování nastal většinou chaos na všech frontách.

Video call??

Přiznám se bez mučení, když jsem začínala pracovat z domu a měla jsem naplánovaný videohovor  – pravidelně jednou týdně hodinu – syn si v tu dobu vybral pohádku a díval se na tv nebo notebook. Byli jsme oba v klidu a pohodě. Nejsem zastáncem povalování dětí u tv, ale takto jednou za čas? Proč ne. Navíc se syn rád dívá na anglické seriály a pohádky, takže se při dívání i učí 🙂

A jak zvládáte home office s dětmi vy? Máte také svoje osvědčené tipy a fígle, aby Vám čas s dětmi doma plynul bez konfliktů? Ráda se sama inspiruji těmi Vašimi.