Mám to štěstí, že mohu pracovat z domova. Tuto práci jsem si vybrala a z počátku jsem v ní viděla jen samá pozitiva. Záhy jsem zjistila, že není vše tak růžové, jak se na první pohled zdá. Obzvlášť proto, že mám doma pětileté dítě.
Nejprve nám se synem trvalo, než jsme si našli společně fígle, díky nimž nám pracovně-hravý čas plynul v harmonii. Chci se s vámi o ně podělit a inspirovat vás, aby to i u vás doma fungovalo.
Plánování
Zjistila jsem, že nejlepší pro mě i pro syna je mít vše naplánováno. Já to musím mít dopředu v hlavě. On to má nejraději někde na očích. Je rád, když ví, co je za den, co a kdy se ten bude dít. Pomáhají nám rozdělená kolečka – první má na dny v týdnu, aby věděl, kdy je můj pracovní den a kdy je volno (víkend). Na tomto kolečku má syn postaveného velkého panáčka a každý den ráno ho posune aby věděl co je za den v týdnu.
O víkendu jsme všichni tři spolu, v úterý a ve středu k nám chodí kamarád.
Dál máme denní kolečko – každý den jej maluji – které je rozdělené ještě na denní dobu, kde má vyznačeno: Ráno: snídaně, svačina, kolem poledne oběd, odpoledne hraní se mnou a další činnosti, například když mám plánovaný video call. Někdy kolečko maluje se mnou, což je taky fajn, můžeme o dni spolu mluvit, lépe pak vše chápe a příjímá.
Proč zrovna tvar kolečka? Má tu výhodu, že jej lze porovnávat s hodinami – malou ručičkou. Protože syn miluje čísla a hodiny, jde si během dne s kolečkem porovnat, jestli už se blíží čas, kdy budeme spolu.
Kolečka si schovávám, někdy je program podobný.
Společné rituály a hry během dne
Je fajn, když syn ví, který den pracuju a který je volný. Důležité však také je, abych se mu během dne i naplno věnovala – nejsnazší je to při jídle, kdy i já si ráda udělám pauzu na snídani, svačinu (kávu), oběd apod. Fajn jsou také chvíle zahrnuté do našeho kolečka, kdy se synovi věnuji. V ten čas má mou plnou pozornost.
Program je dobré mít připravený nebo rozmyšlený předem. Jde o společné tvoření, pečení, vaření, skvělé jsou deskovky, karty. Někdy se stačí jen poprat, zablbnout v polštářích, zahrát na schovku či honěnou. Doma i venku. Důležité je, že syn musí vědět, že teď je jeho čas. Vždy máme takovou hrací chvíli dopoledne, odpoledne. Navečer už většinou řádí s taťkou.
Pracovní prostor
Aby pro syna bylo čitelné, že pracuji a nemohu se mu věnovat, pak nám pomohlo kromě vysvětlení situace i zařídit moji pracovnu. Když si tam sednu, velmi snadno chápe, že jsem v práci. Zároveň mi přijde důležité, aby i on měl svůj pracovní prostor – hernu, pokojíček, kde tráví čas, když já pracuji.
Také je fajn se do práce obléknout. Né že bych doma nosila kostýmky, to opravdu ne, ale v pyžamu by mě syn povalil leda tak zpátky do postele 🙂
Ikony
I když máme každý svůj pracovní prostor, nežijeme odděleně striktně podle času a harmonogramu. Přeci jen malé dítko se potřebuje přijít i jen tak pomazlit několikrát denně, zeptat na něco pro něj důležitého a to jsou chvíle, kdy ho nevyháním. Naopak nechávám tuto potřebu naplnit, protože vidím, že následně se sám sebere a jde si zase dělat své, bez nějakého mého přemlouvání a dohad.
Jsou však situace, kdy potřebuji na chvilku úplný klid – pro tyto případy přicházejí na řadu malované značky – například, když mi někdo volá, nebo se chci fakt soustředit, mám na stole nakreslené přeškrtnuté ouško a to znamená, že teď nemohu vyhovět dotazům a syn ví, že na mě nemá smysl mluvit. Když obrázek otočím na nepřeškrtnuté ouško, už je prostor volný, už poslouchám.
Maminka nemůžeMaminka na příjmu
Toto jsme hodně využívali, když jsem s home officem začínala a synovi to pomohlo upevnit ten rozdíl, kdy opravdu nemůžu a kdy pracuju, ale krátkodobě přijít může. Nyní už se domluvím, případně naznačím gestem klasické „psst“.
Ouško nás ale moc bavilo, zvlášť poté, kdy si ho syn namaloval na papír taky s řádným přeškrtnutím a ukázal na něj, když jsem za ním naopak přišla já do herničky 😀 Měl důležitý hovor!
Zásoba her, tvoření, podnětů
Mám velké štěstí, že syn si umí hrát sám. Přesto si na týden dopředu připravuji neokoukané stavebnice, tisknu nové návody k legu, k ruce dávám opomíjené puzzle, zkrátka takové hračky a hry, které dítě zaujmou v nějakém horším rozpoložení.
Mám také předplatné několika dětských časopisů, se kterými už syn pracuje částečně sám a já v nich hledám inspiraci.
Skvěle nám funguje samostatné hraní při poslouchání audioknih – čili mám po ruce i nabité zařízení na přehrávání.
V tomto téměř předškolním věku se nebojím synovi dát ani výtvarné a tvořivé pomůcky a nechat mu volnou ruku – lepidlo v tyčince, barevné papíry, velkoformátové čtvrtky, nůžky, a velký ubrus na stůl, různé vypratelné a smývatelné fixy, prstové barvy, zástěru apod. Pokud vás toto nyní vyděsilo, chápu! Já třeba příliš v jeho herně na pořádku nebazíruju, jen trvám na tom, aby tvořil jen v herně. A ten čas, kdy se zakousne do tvořivého procesu je nejen fascinující z hlediska jeho tvořivosti, ale i mnohdy velmi dlouhý na moji soustředěnou práci.
Něco málo z našeho tvořivého arzenálu
Projekt
Projekt nám pomáhá ještě více propojit naše hrací chvilky během dne v něco významnějšího, v nějaký dlouhodobý celek.
Projekty jsou činnosti na pokračování – nejlepší je vycházet ze zájmu dítěte. Baví ho aktuálně poznávání zvířat? Vytiskněte na zeď velkou mapu světa a každý den si do společných chvilek zařaďte tvorbu nějakého zajímavého zvířete – jak to pojmete je čistě na Vás.
Může to být výtvarný projekt, kdy každé zvíře nějak ztvárníte, namalujete, vystřihnete a podobně. Pak ho dáte na mapu, kam patří. Může to být zoologický projekt, kdy budete společně bádat nad encyklopedií a příslušné zvířátko nalepíte na mapu jen pomocí samolepky. Může to být projekt na měsíc i dva, nebo na celý rok.
Jinými tématy, se kterými se dobře pracuje je vesmír, rostliny, náš les, abeceda, čísla, auta, letadla, roční období, v podstatě lze cokoliv nazvat projektem, když vás k tématu napadne víc činností, které se dají dělat s dětmi a rozdělíte je do více dnů. Po dokončení zůstane nějaký společný celek. Inspiraci hledám například na Pinterestu.
Půjčit dítě
Tento bod jen a jen pro maminky, které jsou zvyklé se nejčastěji spoléhat samy na sebe. Ale věřte, že i v době koronakrize se nemusíme bát říct si o občasné hlídání sestře, sousedce, kamarádce. Je to opět fajn pro oba, syn s tetou ožije a má změnu, já si užívám ticho a mám najednou všechno hotovo dříve než obvykle. Zároveň si i trochu vyčistím hlavu a mohu pak zase lépe fungovat.
Když mají home office oba rodiče
V první vlně koronakrize jsme s partnerem zažili situaci, kdy jsme zůstali s prací doma oba zároveň. A bylo to náročné. Kromě všeho zmíněného bylo mezi námi nejdůležitější komunikovat a prostřídat se u syna. To fungovalo nejlépe. Rozvrhli jsme si čas podle toho, kdy měl kdo co důležitého, rozdělili jsme si přípravu jídla a péči o domácnost a prostřídali jsme se u syna. Bez tohoto zorganizování nastal většinou chaos na všech frontách.
Video call??
Přiznám se bez mučení, když jsem začínala pracovat z domu a měla jsem naplánovaný videohovor – pravidelně jednou týdně hodinu – syn si v tu dobu vybral pohádku a díval se na televizi nebo notebook. Byli jsme oba v klidu a pohodě. Nejsem zastáncem povalování dětí u televize, ale takto jednou za čas? Proč ne. Navíc se syn rád dívá na anglické seriály a pohádky, takže se při dívání i učí 🙂
A jak zvládáte home office s dětmi vy? Máte také svoje osvědčené tipy a fígle, aby vám čas s dětmi doma plynul bez konfliktů? Ráda se sama inspiruji těmi vašimi.
V Audiolibrixu se stará o to, aby se k nám každý zákazník vracel s úsměvem. Ve volném čase... haha, ten nemá, má syna. Ale kdyby ho měla, tak ji najdete tančit na nějakém koncertě, nebo ochutnávat jídlo ze všech koutů světa a zapíjet ho třeba jihoamerickým rumem. No a kdyby mohla na večeři se Cillianem Murphym, tak to by prý zešílela. Tak to radši aby nevyšlo… 🙂
Audioknižní experti z Audiolibrixu dostali za úkol vybrat ze svého oblíbeného žánru jednu jedinou audioknihu, kterou by doporučili odvážnému jednci ochotnému probádat zatím neznámý žánr. ...
Mám to štěstí, že mohu pracovat z domova. Tuto práci jsem si vybrala a z počátku jsem v ní viděla jen samá pozitiva. Záhy jsem zjistila, že není vše tak růžové, jak se na první pohled zdá. Obzvlášť proto, že mám doma pětileté dítě.
Nejprve nám se synem trvalo, než jsme si našli společně fígle, díky nimž nám pracovně-hravý čas plynul v harmonii. Chci se s vámi o ně podělit a inspirovat vás, aby to i u vás doma fungovalo.
Plánování
Zjistila jsem, že nejlepší pro mě i pro syna je mít vše naplánováno. Já to musím mít dopředu v hlavě. On to má nejraději někde na očích. Je rád, když ví, co je za den, co a kdy se ten bude dít. Pomáhají nám rozdělená kolečka – první má na dny v týdnu, aby věděl, kdy je můj pracovní den a kdy je volno (víkend). Na tomto kolečku má syn postaveného velkého panáčka a každý den ráno ho posune aby věděl co je za den v týdnu.
Dál máme denní kolečko – každý den jej maluji – které je rozdělené ještě na denní dobu, kde má vyznačeno: Ráno: snídaně, svačina, kolem poledne oběd, odpoledne hraní se mnou a další činnosti, například když mám plánovaný video call. Někdy kolečko maluje se mnou, což je taky fajn, můžeme o dni spolu mluvit, lépe pak vše chápe a příjímá.
Proč zrovna tvar kolečka? Má tu výhodu, že jej lze porovnávat s hodinami – malou ručičkou. Protože syn miluje čísla a hodiny, jde si během dne s kolečkem porovnat, jestli už se blíží čas, kdy budeme spolu.
Společné rituály a hry během dne
Je fajn, když syn ví, který den pracuju a který je volný. Důležité však také je, abych se mu během dne i naplno věnovala – nejsnazší je to při jídle, kdy i já si ráda udělám pauzu na snídani, svačinu (kávu), oběd apod. Fajn jsou také chvíle zahrnuté do našeho kolečka, kdy se synovi věnuji. V ten čas má mou plnou pozornost.
Program je dobré mít připravený nebo rozmyšlený předem. Jde o společné tvoření, pečení, vaření, skvělé jsou deskovky, karty. Někdy se stačí jen poprat, zablbnout v polštářích, zahrát na schovku či honěnou. Doma i venku. Důležité je, že syn musí vědět, že teď je jeho čas. Vždy máme takovou hrací chvíli dopoledne, odpoledne. Navečer už většinou řádí s taťkou.
Pracovní prostor
Aby pro syna bylo čitelné, že pracuji a nemohu se mu věnovat, pak nám pomohlo kromě vysvětlení situace i zařídit moji pracovnu. Když si tam sednu, velmi snadno chápe, že jsem v práci. Zároveň mi přijde důležité, aby i on měl svůj pracovní prostor – hernu, pokojíček, kde tráví čas, když já pracuji.
Také je fajn se do práce obléknout. Né že bych doma nosila kostýmky, to opravdu ne, ale v pyžamu by mě syn povalil leda tak zpátky do postele 🙂
Ikony
I když máme každý svůj pracovní prostor, nežijeme odděleně striktně podle času a harmonogramu. Přeci jen malé dítko se potřebuje přijít i jen tak pomazlit několikrát denně, zeptat na něco pro něj důležitého a to jsou chvíle, kdy ho nevyháním. Naopak nechávám tuto potřebu naplnit, protože vidím, že následně se sám sebere a jde si zase dělat své, bez nějakého mého přemlouvání a dohad.
Jsou však situace, kdy potřebuji na chvilku úplný klid – pro tyto případy přicházejí na řadu malované značky – například, když mi někdo volá, nebo se chci fakt soustředit, mám na stole nakreslené přeškrtnuté ouško a to znamená, že teď nemohu vyhovět dotazům a syn ví, že na mě nemá smysl mluvit. Když obrázek otočím na nepřeškrtnuté ouško, už je prostor volný, už poslouchám.
Toto jsme hodně využívali, když jsem s home officem začínala a synovi to pomohlo upevnit ten rozdíl, kdy opravdu nemůžu a kdy pracuju, ale krátkodobě přijít může. Nyní už se domluvím, případně naznačím gestem klasické „psst“.
Ouško nás ale moc bavilo, zvlášť poté, kdy si ho syn namaloval na papír taky s řádným přeškrtnutím a ukázal na něj, když jsem za ním naopak přišla já do herničky 😀 Měl důležitý hovor!
Zásoba her, tvoření, podnětů
Mám velké štěstí, že syn si umí hrát sám. Přesto si na týden dopředu připravuji neokoukané stavebnice, tisknu nové návody k legu, k ruce dávám opomíjené puzzle, zkrátka takové hračky a hry, které dítě zaujmou v nějakém horším rozpoložení.
Mám také předplatné několika dětských časopisů, se kterými už syn pracuje částečně sám a já v nich hledám inspiraci.
Skvěle nám funguje samostatné hraní při poslouchání audioknih – čili mám po ruce i nabité zařízení na přehrávání.
V tomto téměř předškolním věku se nebojím synovi dát ani výtvarné a tvořivé pomůcky a nechat mu volnou ruku – lepidlo v tyčince, barevné papíry, velkoformátové čtvrtky, nůžky, a velký ubrus na stůl, různé vypratelné a smývatelné fixy, prstové barvy, zástěru apod. Pokud vás toto nyní vyděsilo, chápu! Já třeba příliš v jeho herně na pořádku nebazíruju, jen trvám na tom, aby tvořil jen v herně. A ten čas, kdy se zakousne do tvořivého procesu je nejen fascinující z hlediska jeho tvořivosti, ale i mnohdy velmi dlouhý na moji soustředěnou práci.
Projekt
Projekt nám pomáhá ještě více propojit naše hrací chvilky během dne v něco významnějšího, v nějaký dlouhodobý celek.
Projekty jsou činnosti na pokračování – nejlepší je vycházet ze zájmu dítěte. Baví ho aktuálně poznávání zvířat? Vytiskněte na zeď velkou mapu světa a každý den si do společných chvilek zařaďte tvorbu nějakého zajímavého zvířete – jak to pojmete je čistě na Vás.
Může to být výtvarný projekt, kdy každé zvíře nějak ztvárníte, namalujete, vystřihnete a podobně. Pak ho dáte na mapu, kam patří. Může to být zoologický projekt, kdy budete společně bádat nad encyklopedií a příslušné zvířátko nalepíte na mapu jen pomocí samolepky. Může to být projekt na měsíc i dva, nebo na celý rok.
Jinými tématy, se kterými se dobře pracuje je vesmír, rostliny, náš les, abeceda, čísla, auta, letadla, roční období, v podstatě lze cokoliv nazvat projektem, když vás k tématu napadne víc činností, které se dají dělat s dětmi a rozdělíte je do více dnů. Po dokončení zůstane nějaký společný celek. Inspiraci hledám například na Pinterestu.
Půjčit dítě
Tento bod jen a jen pro maminky, které jsou zvyklé se nejčastěji spoléhat samy na sebe. Ale věřte, že i v době koronakrize se nemusíme bát říct si o občasné hlídání sestře, sousedce, kamarádce. Je to opět fajn pro oba, syn s tetou ožije a má změnu, já si užívám ticho a mám najednou všechno hotovo dříve než obvykle. Zároveň si i trochu vyčistím hlavu a mohu pak zase lépe fungovat.
Když mají home office oba rodiče
V první vlně koronakrize jsme s partnerem zažili situaci, kdy jsme zůstali s prací doma oba zároveň. A bylo to náročné. Kromě všeho zmíněného bylo mezi námi nejdůležitější komunikovat a prostřídat se u syna. To fungovalo nejlépe. Rozvrhli jsme si čas podle toho, kdy měl kdo co důležitého, rozdělili jsme si přípravu jídla a péči o domácnost a prostřídali jsme se u syna. Bez tohoto zorganizování nastal většinou chaos na všech frontách.
Video call??
Přiznám se bez mučení, když jsem začínala pracovat z domu a měla jsem naplánovaný videohovor – pravidelně jednou týdně hodinu – syn si v tu dobu vybral pohádku a díval se na televizi nebo notebook. Byli jsme oba v klidu a pohodě. Nejsem zastáncem povalování dětí u televize, ale takto jednou za čas? Proč ne. Navíc se syn rád dívá na anglické seriály a pohádky, takže se při dívání i učí 🙂
A jak zvládáte home office s dětmi vy? Máte také svoje osvědčené tipy a fígle, aby vám čas s dětmi doma plynul bez konfliktů? Ráda se sama inspiruji těmi vašimi.
Sdílej článek
Nejnovější články
Velký audioknižní průzkum 2024
Audioknižní experiment: vybrali jsme nejlepší audioknihy z oblíbených žánrů
Velký audioknižní průzkum 2023