Zpomalte: 5 praktických tipů, jak na slow living

To auto před námi jede tak příšerně pomalu. Proč jsi tak pomalý? Nemůžeš to udělat rychleji? Jeho do týmu nechceme, je moc pomalý. 

Slovo pomalý si nespojujeme s pozitivními emocemi. Máme rádi, když se věci dějí rychle a plynule. Auta frčí, aplikace v telefonu nezdržují, pracovní schůzky mají spád, objednávka v restauraci dorazí dříve, než si svlékneme kabát a usadíme se ke stolu. Celý den se ženeme, abychom rychle stihli to a ono a abychom se ráno mohli opět vzbudit a pokračovat v nasazeném tempu. 

Možná jsme si na to už zvykli, ale život nebyl vždy takhle rychlý. Dnes panikaříme, že má den jen dvacet čtyři hodin a nejraději bychom asi nespali, abychom všechno stihli. 

Ale kdysi dávno, před tím, než existovaly moderní technologie, anebo vůbec elektřina, lidé pracovali o mnoho méně. Vstávali se sluncem a se sluncem i usínali. Nemohli si večer v pracovně rozsvítit lampu, aby dopsali článek. 

Příchod noci byl jasným znamením končící námahy a začínajícího odpočinku. Věděli, že tělo potřebuje odpočinek, aby se ráno v plné síle pustilo do náročného obstarávání obživy.

Na tom něco je, nemyslíte? 

Dostupní 24/7 absolutní svoboda, nebo neustálý tlak? 

S příchodem internetu a moderních technologií se svět přirozeně zrychlil a zvětšilo se i množství času, který lidé věnují práci. Najednou se totiž dá pracovat kdekoli a kdykoli – nemusíme sedět v kanceláři ani čekat na denní světlo. 

Tato svoboda nás však koneckonců svazuje a vytváří na nás tlak, který naši předkové neznali. Pracovní telefonát přece můžu vzít díky mobilu i v sobotu ráno, když se chystám s dětmi na výlet. Nemluvě o tom, že si maily můžu zkontrolovat i v pátek v sedm večer při drinku s kamarády. 

Klademe nároky na sebe a jiní kladou nároky na nás. Jsme neustále dostupní, chceme být maximálně produktivní, nejlépe na více místech zároveň, ale nakonec nikde nejsme opravdu

Čas nás tlačí a my se ženeme vpřed. Zajímavé je, že moderní technologie by nám měly ulehčit čas a námahu, ale paradoxně máme času stále méně a méně. 

Slow living – tedy pomalý život – je reakcí na toto rychlé životní tempo, které často vede ke konstantní únavě, pocitům nedostatečnosti, či v krajním případě k úplnému vyhoření.

Myšlenkou pomalého života je, že člověk není strojem, jehož úkolem je neustále něco produkovat, ale lidskou bytostí, která se pravidelně potřebuje zastavit a dobít. Naplno vnímat přítomnost, dokázat se ohlédnou přes rameno a těšit se z výsledků své práce. 

Carl Honoré ve své knize In Praise of Slowness: How a Worldwide Movement Is Challenging the Cult of Speed (v češtině vyšla jako Chvála pomalosti) tento životní styl popisuje takto:

Kvalita je nad kvantitou. Když člověk něco dělá, nepřemýšlí nad ničím jiným, soustředí se jen na přítomný okamžik. V podstatě se dá říct, že všechno dělá nejlépe, jak dokáže, ne nejrychleji, jak dokáže.

Začalo to fast foodem

Vraťme se však o krok zpět. Zrychlení životního tempa se totiž netýká jen nás jako individuálních lidských bytostí, ale má nesmírný dopad na celou naši planetu. Nejenže rychle žijeme, ale také rychle nakupujeme, rychle cestujeme, rychle jíme, rychle konzumujeme.

Ještě dříve, než se objevil všeobecný pojem slow living, vzniklo hnutí Slow food. Založil ho Ital Carlo Petrini v osmdesátých letech minulého století jako reakci na to, že nedaleko slavných Španělských schodů v historickém centru Říma měli postavit McDonald’s.

Hnutí se snažilo dostat do popředí výrobce lokálních potravin a vyjádřit podporu místní gastronomii. Slow food se tak stalo přímým opakem fast foodu, tedy rychlého občerstvení. Podle oficiálních stránek je dnes Slow food celosvětovým hnutím, pod které spadají tisíce dalších projektů a miliony aktivistů ve více než 160 zemích světa.

V reakci na rychlý a konzumní způsob života se později objevily i hnutí jako slow fashion (pomalá móda) či slow travel (pomalé cestování). Pomalá móda klade důraz na produkci oblečení, která je šetrná k životnímu prostředí, při které dostávají výrobci svou práci spravedlivě zaplacenou a pracují v důstojných podmínkách. Je tak opakem takzvané fast fashion – tu reprezentují módní řetězce, které s cílem vyprodukovat co nejrychleji co nejvíc využívají laciné a zdraví i životnímu prostředí škodlivé materiály a jejich zaměstnanci často pracují v nelidských podmínkách. 

Hnutí slow travel zase reaguje na obrovské zpopularizování cestování na sociálních sítích, které v lidech vyvolává neustálou snahu vyrovnat se ostatním, vidět za život co nejvíce zemí a také se vyfotit na tom krásném, Instagramu hodném místě. Pomalé cestování prezentuje návrat k původnímu smyslu cestování po světě, kterým je poznávání nových kultur a života místních lidí, díky kterým člověk získává širší rozhled a vnitřně se rozvíjí. Prakticky to znamená, že si člověk na jeden týden nenaplánuje návštevu pěti míst se všemi turistickými památkami, ale raději tento čas stráví na jednom místě, důkladně ho prozkoumá, vede rozhovory s místními obyvateli a zajímá se o to, jak žijí. 

Slow living se často spojuje s minimalismem, jehož podstatou je méně vlastnit a víc zažít. Všechny odvětví hnutí slow living však mají společného jmenovatele: snahu vrátit životu tempo, které je ohleduplné k naší planetě a k člověku. 

Tak jako přírodní zdroje, i ty lidské mají své dno.

Zpátky k člověku

Všichni máme své limity. Fyzické, psychické, finanční, emocionální. Ve snaze stihnout kvantum povinností trpí kvalita naší práce i odpočinku, čas osamotě i s blízkými. 

Zpomalit v tomto kontextu neznamená nasadit slimáčí tempo nebo si vyložit nohy na stůl a o nic se nestarat. Naopak jde o vědomé hledání rovnováhy mezi prací a odpočinkem, samotou a budováním vztahů.

Klíčové je pochopit, že jedna lidská bytost nedokáže udělat, stihnout, vlastnit či zažít úplně všechno, a tak je to v pořádku. 

Honoré ve své knize zdůrazňuje, že se potřebujeme naučit umění říkat ne, uspořádat si priority, zastavit se, podívat se na svůj život a zodpovědět si otázku: Na čem mi skutečně záleží? Právě tomu se vyplatí věnovat svůj čas a svoji plnou pozornost.

Jak zpomalit? 5 praktických kroků, kterými můžete začít

Ač jsou výhody pomalého životního stylu pro naše zdraví, vztahy a dokonce i práci zjevné, není lehké ponořit se do něho jen tak ze dne na den. 

Mohou nás brzdit především očekávání, ať už ty, které na nás kladou druzí, nebo ty, které si na sebe klademe sami. Věřím, že těchto pět praktických rad vám pomůže už dnes vykročit o něco pomaleji a vědoměji. 

  1. Nebojte se říct ne

Začněme tím, co bolí nejvíc. Co když druhé zklamu? Co když si pomyslí, že jsem líný? Co jestli… Těžko se nám říká ne, protože pro mnoho z nás je touha vyhovět druhým přirozená, a to i za cenu vlastního pohodlí. 

Je však velmi důležité znát svoje limity. Mezi laskavou obětavostí a všetečnou snahou mít všechno pod kontrolou je velký rozdíl. 

Dobrým cvičením pro ego je připomínat si, že se svět nezhroutí a nepřestane se točit, pokud to a to udělám až zítra ráno a ne dnes o půlnoci, že když mě přemůže nemoc, ten a ten to zvládne i beze mě. Každý z nás je jedinečný, ale nikdo není nenahraditelný. 

  1. Poslouchejte své tělo

Tato rada úzce souvisí s předcházejícím bodem. Tělo zná svoje limity i ve chvílích, kdy si je naše mysl odmítá připustit. 

Proto když vás během dne přemáhá únava, běžte si na chvíli lehnout. Když se necítíte fit, nehrajte si na hrdinu a dodejte svému tělu potřebný odpočinek, léky či vitamíny. Když trpíte úzkostmi, nestyďte se vyhledat terapeuta. Když nemáte dost sil na pořádný trénink, nehroťte to. Respektujte svou lidskost a omezenost.

  1. Naučte se ovládat technologie, nenechte se jimi ovládat vy

John Mark Comer ve své knize The Ruthless Elimination of Hurry píše (něco podobného zmiňuje i Seth Godin ve svém známém blogu):

Tvůj mobil ve skutečnosti neslouží tobě. Ano, ty si za něj zaplatíš, ale reálně slouží multimiliardové korporaci v Kalifornii, ne tobě. Ty nejsi zákazník, ale produkt. Na prodej je tvoje pozornost a klid v duši.

Opravdu je naivní si myslet, že tvůrcům technologií jde o naše blaho a spokojený život. Naše mobily, tablety, počítače jsou schválně nadesignované tak, aby si z naší pozornosti den co den brali co největší kus.

Kolikrát za den jen tak z dlouhé chvíle sáhneme po mobilu a bezmyšlenkovitě začneme scrollovat Instagramem? Anebo jdeme odepsat na e-mail a zničehonic se ocitneme v černé díře Facebooku? 

Ani nevíme jak a najednou nestíháme dělat to, co je podstatné, a stěžujeme si, že nemáme dost času. Stačí přitom používat technologie střídměji a uvědoměleji. 

Pomoct může například malý trik: vždy, když natáhnete ruku po mobilu, povězte si, co se chystáte udělat. Odepsat na zprávu? Zavolat kámošce? Zkontrolovat, jestli vám nepřišel e-mail, na který čekáte? Často se přistihnete při tom, že vlastně nejde o nic důležitého a telefon nakonec zůstane ležet tam, kde předtím. 

  1. Věnujte pozornost tomu, co zrovna děláte

Multitasking není král, na to jsme snad už všichni přišli. Proto když pracujete, soustřeďte se na to, abyste podali kvalitní výkon a nenechte se rozptýlit. Jídlo si vychutnávejte pomalu, neházejte ho do sebe při seriálu, anebo při ťukání do počítače – dokonce i vaše trávení vám poděkuje.

Když si vyjdete ven s kamarády, nechte telefon v kapse a věnujte jim svou plnou pozornost. Ptejte se jich, zajímejte se, těště se s nimi a smutněte s nimi, prožijete spolu vzácné momenty a získáte skutečné vzpomínky. Zkuste se občas podívat na film, přečíst si knihu, poslechnout si audioknihu, anebo celý hudební album bez toho, abyste se při tom stále snažili “využít čas co nejefektivněji” – jednoduše se zastavte a nedělejte nic jiného, oceňujte tu námahu a uměleckou hodnotu, kterou do těchto věcí kdosi vložil. 

Ne vždy je to možné, ale dokáže to být nesmírně obohacující. 

  1. Pravidelně travte čas osamotě a reflektujte

Pro každého tento čas o samotě může vypadat jinak. Někdo se rád prochází v přírodě, jiný cvičí jógu, další si píše deník, anebo se modlí, medituje… Důležité je najít si tichý moment na začátku, uprostřed či na konci hlučného dne. 

Přemýšlet nad tím, co bylo, reflektovat a být vděčný. Vděčnost je něco, na co v rychle plynoucích dnech často zapomínáme, a přitom je tak klíčová a prospěšná pro náš život.

Zaručí mi slow living šťastný a bezstarostný život? 

Praktikování pomalého životního stylu je z dlouhodobého hlediska nesmírně prospěšné pro naše zdraví, vztahy či práci. Neznamená to však, že naše dny už nikdy nebudou plné napětí, stresu a neodkladných povinností. 

Samozřejmě, že některé chvíle či období v životě si vyžádají naše plné nasazení a rychlé konání, ale při tom všem nesmíme zapomínat na odpočinek, čas strávený s blízkými lidmi a vděčnost za to, co máme a co jsme zažili. Starosti a únava jsou přirozenou součástí našeho života, ale nesmí nám zastřít zrak před tím, co je skutečně důležité. 

Jak nacházíte rovnováhu mezi prací a odpočinkem vy? Co vám pomáhá zpomalit a žít uvědoměleji? Podělte se se mnou v komentářích!