5 praktických tipů k dosažení vašich cílů

Pokud máte nějaký cíl, ale nevytyčili jste si postup, jak se k němu dopracujete, není to cíl. Je to jen sen. Cíle jsou pro nás něčím magickým – rádi si je stanovujeme a rádi si představujeme, jak to bude vypadat, až se k nim dopracujeme. Tu cestu samotnou si ale představujeme jen zřídkakdy.

A když používám slovo cíl, myslím tím všechny možné druhy cílů. Životní/kariérní cíle jako povýšení, rozjezd vlastního podniku, založení rodiny… I osobní jako hubnutí, učení nových schopností, větší pohyb… Doplňte si ten svůj, pokud tu chybí.

Vzpomeňte si na své cíle z minulosti, které se vám dosáhnout nepodařilo. Ruku na srdce, měli jste nějaký plán, rozdělili si postup, udělali si z něj prioritu, obětovali mu něco?

Vybrat si, co chcete, je super. Máte sen. Abyste ho přeměnili v cíl, budete potřebovat pořádnou dávku sebedisciplíny a konkrétní plán.

Jako obvykle píšu vlastně terapeutický článek, abych sama sobě připomněla tipy, které mi v minulosti k dosažení cílů nejvíc pomohly. A věřím, že pomůžou i vám.

Ale nejdřív…

Proč to děláte?

Takže jste se rozhodli, co chcete. Máte sen a chcete ho přetvořit na cíl. Nejdu vám nic říkat o tom, jak si stanovovat dobré a reálné cíle, to je zase na jiný článek. Jdu vás ale ještě na chvíli zastavit.

Vaším prvním krokem by totiž měla být introspekce. Podívejte se (obrazně řečeno) dovnitř a zeptejte se sami sebe, proč tohle vůbec chcete?

Najít odpověď na tu otázku možná nebude lehké, ale je to celkem zásadní. Můžete si totiž stanovit hezké, akční a zvládnutelné cíle… a taky se k nim v lepším případě dopracovat. Ale pokud to budete celé dělat ze špatného důvodu, tak vám to stejně žádné velké uspokojení nepřinese. A v horším případě se k nim nedopracujete – právě proto, že jste si nikdy neujasnili, proč to chcete a děláte.

Pokud čtete tenhle článek a už máte v hlavě nějaký cíl, zkuste si na tu otázku odpovědět. Proč to děláte? Ale opravdu – proč?

A buďte upřímní. To je klíčové.

Abych vám pomohla s vaší vlastní upřímností a věděli jste, že to myslím vážně, přichází řada na příklad z mého života, za který se ještě pořád stydím…

Odjakživa jsem si chtěla udělat doktorát z literatury.

Dokonce jsem se na studium i přihlásila, ale vzhledem k mé téměř nulové přípravě a přístupu k učení ve stylu “to nějak ukecám” (který mi do té doby celkem procházel) vás asi nijak nepřekvapí, že mě na studium nepřijali. V tu chvíli jsem začala zvažovat, jestli se přihlásím další rok – jestli mi to za to stojí. A tehdy jsem se donutila zamyslet nad tím, proč to vůbec chci.

Našla jsem odpověď, která mě tak moc nepotěšila. Proč jsem to chtěla? Protože jsem to prostě chtěla. Protože mám ráda literaturu. Protože to dobře znělo. Ale hlavně – protože jsem si chtěla něco dokázat. Být v mých očích “lepší” než ostatní.

Dneska nad svou minulou já kroutím hlavou. Jak asi tušíte, nic z toho nebyl dobrý důvod. A už vůbec se nepozastavuju nad svým pošetilým posuzováním toho, co je “lepší” a “horší”.

Dostala jsem se tedy k přemýšlení nad tím, co s tím doktorátem reálně dokážu dělat. Jak mi pomůže v životě, jak ho využiju, co nového mi přinese. A výsledkem bylo mé šťastné rozloučení se studijní kariérou.

K jakému závěru jste se svým cílem došli vy? Pokud jste přišli s dobrým důvodem a dál toužíte po dané věci, jdeme na krok druhý. Ten je stejně důležitý a zjednoduší vám ho právě to, když si ujasníte svou motivaci. Jakmile ji máte, jste připraveni překonávat překážky. Cože, na cestě za cílem budou překážky? Ano. A proto…

 

Vyberte si svůj sendvič s**ček

Úspěch se nikdy nedostaví sám a nikdy nepřijde jen tak přes noc. Občas je těžké tomu věřit, protože žijeme v době, kdy média příběhy úspěšných lidí podávají jako takové rány z čistého nebe, úspěch přes noc. Ale musíte mít na paměti, že před jakýmkoli náhlým vzestupem se většinou skrývají měsíce i roky dřiny, odmítnutí… A lidi na pokraji zoufalství, kteří přemýšlejí, jestli by svůj sen měli vzdát nebo ne. Je jednoduché soustředit se na pozlátko a vidět jen výsledky.

Proces toho, jak se člověk k takovým výsledkům dopracoval, totiž pro média a veřejnost většinou tak zajímavé nebývá. Vidíme úspěšného podnikatele se společností. Nevidíme dlouhé roky práce 7 dní v týdnu na úkor volného času, rodiny a psychického i fyzického zdraví. Vidíme slavnou herečku v letním trháku, nevidíme roky zoufalých konkurzů, hloupých reklam a práce číšnice, aby na ty konkurzy, kde se jí občas i vysmějou, mohla vůbec chodit. Tak to zkrátka je.

Ať už ale budete chtít dosáhnout čehokoli, čekají vás i ty těžké chvíle. Nic není zadarmo.

Elizabeth Gilbert tomu říká shit sandwich. Tenhle sendvič představuje všechny oběti, které budete muset přinést na oltář svého úspěchu. Mark Manson říká, že si volíte bolest, kterou chcete ve svém životě snášet.

Podstatou věci je to, že abyste dosáhli svého cíle, budete tomu muset něco obětovat. A nebude to lehké. Otázkou pro vás tedy je – jste ochotni to podstoupit?

Teď jsme v druhém kroku. Už víte, že proč něčeho chcete dosáhnout. Je načase si uvědomit, co budete muset podstoupit, aby se to opravdu povedlo.

“Chci být hubená” může být dobrý cíl. Ale dovedete si představit, co se za jeho splněním skrývá?

Manson v audioknize Důmylsné umění, jak mít všechno u p**ele zmiňuje, že chtěl být slavným kytaristou. Představoval si tu slávu, úspěch. Představoval si, jak stojí na pódiu a hraje pro milující davy. Co si ale při své touze dopracovat se k tomu momentu nepředstavoval, byly dlouhé hodiny, které bude muset hrou na kytaru trávit, aby dosáhl skvělé schopnosti hrát, která ho na ten vrchol dostane.

Vysnil si výsledek, ale nechtěl podstoupit proces. A proto se mu taky k výsledku nikdy nepovedlo dostat.

Podobně jako Manson to má většina lidí. Přiznejte si to sami, nikdy jste neviděli slavného zpěváka a neřekli si, že byste to chtěli být vy? Mít peníze, slávu, dělat, co máte rádi… Nebo jste nepotkali bohatého podnikatele, u kterého jste si pomysleli, že tak byste se taky chtěli mít… Štíhlého člověka, u kterého vás napadlo, že tak byste taky chtěli vypadat?

Rádi vidíme výsledky, ale ne to, co k nim vedlo. Proč by taky.

Jenže když si volíte svůj cíl, volíte si spolu s ním i tu těžkou (a často strastiplnou) cestu plnou dřiny, odmítání a neúspěchu. Volíte si spolu s cílem ten svůj sendvič s**ček. Jste ochotni ho sníst, protože je nutností na cestě za splněním vašeho cíle – sami jste si ho vybrali.

Takže když si budete vybírat svůj cíl, zkuste se v rámci prvních kroků zamyslet nad tím, co bude třeba na cestě k jeho dosažení podstoupit. A je to váš sendvič? Jste ochotní se i tak zakousnout?

Pokud je odpovědí ano, postupujte dále.

 

Potřebujete strategii

Mezi lidmi se říká, že pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos. Je to ale absurdní hloupost. Chaos vás v životě nikam nedostane. Abyste něčeho dosáhli, bohužel potřebujete organizaci. Říkám bohužel – pro ty z vás (a já jsem bývala jedním z vás), kteří neradi plánují a organizují.

Jak jsem psala na začátku, bez jasných kroků vedoucích k vašemu cíli to žádný cíl není, jen pouhý sen. A v té fázi je většina z nás často zaseknutá. Má “životní cíle”, aniž by si uvědomila, že jde spíš jen o sny.

Pokud máte cíl, potřebujete na něm pracovat. Nestačí si říct, že za rok chcete být v bodě X. Jak se do toho bodu plánujete dostat? Co pro to uděláte každý měsíc, týden… co pro to uděláte dnes?

Při plánování zkuste jít od konce – co všechno potřebujete k tomu, abyste se v bodu X ocitli? Všechno si zapište a rozdělte si věci podle toho, jak dlouho budou trvat.

Rozdělte si svůj hlavní cíl na menší, dílčí cíle. Jednak uvidíte svůj postup do cílové rovinky a zároveň vás plnění těch menších cílů bude motivovat k další práci na sobě. Ať už chcete jíst zdravě, cvičit, učit se cizí jazyky, nebo se živit tím, co milujete.

A když říkám plán, nemyslím tím deadliny. Myslím tím rozvrh, myslím tím strukturu. Deadliny můžou mít negativní vliv – pokud něco děláte poprvé, asi těžko budete mít dobrý odhad ohledně toho, jak dlouho vám daná věc bude trvat. A pokud ji nesplníte v předem určeném deadlinu, můžou se dostavit pocity zklamání, které vás donutí to celé vzdát.

Jakmile si všechno rozplánujete, pomůže mít to na očích. Zní to trapně, ale je to pravda. Můžete použít nástěnku, můžete použít Bullet Journal… Ale mějte své cíle vždycky “na očích” a nezapomínejte na ně. Musíte si z nich udělat prioritu. Jinak jich nikdy nedosáhnete.

A pokud jste se už zasekli, protože ani netušíte, jaké kroky byste měli podnikat, mám pro vás další cennou radu.

 

Najděte si mentory

Znáte to pravidlo, že vy sami jste průměrem pěti lidí, se kterými se nejvíc stýkáte? Zkuste se schválně zamyslet nad lidmi, se kterými jste nejvíc v kontaktu. Jak vás ovlivňují? Jaký vidíte rozdíl mezi tím, jak jste se chovali třeba před 5 lety a teď – a s kým jste se před těmi 5 lety bavili?

Při cestě životem (a ne jen za plněním důležitých cílů) je neskutečně podstatné, jaké lidi si berete jako průvodce na cestu. Většina z nás se přizpůsobuje svému okolí. Lidé, se kterými trávíte čas, postupně ovlivňují váš životní styl, vaše myšlenky, názory i hodnoty.

Měli byste se obklopovat lidmi, kteří vás inspirují a podporují. To platí za každé situace.

Pokud jste na cestě za splněním jakéhokoli cíle, platí to dvojnásob.

Představte si, že se pokoušíte přestat kouřit. Ale všichni vaši kamarádi jsou kuřáci. Na všech srazech jste jediný člověk, který se snaží přestat. A krom toho, že je vidíte, vás ještě přemlouvají.

Prosím tě, dej si jednu…. Peč na to…

Jak velká je šance, že se vám s kouřením podaří skoncovat? Hodně malá. A pokud ano, wow, klobouk dolů!

 

Má další rada tedy zní – najděte si mentory. Ať už jde o lidi, kteří vás inspirují, nebo lidi, kteří mají stejné přesvědčení a kteří vás nebudou stahovat dolů. Úplně nejlepší je obklopit se lidmi, kteří od vás očekávají lepší výsledky, než od sebe čekáte vy sami. Říká se to jednoduše, dělá se to hůř. Ale neskutečně to pomáhá.

Znáte někoho, kdo uspěl ve věci, o kterou se pokoušíte? Napište mu (nebo zavolejte), pozvěte ho třeba na kafe a vyzpovídejte ho. Je velká šance, že se s vámi rád pobaví a vy získáte cenné rady a trochu motivace.

A pokud vás nikdo takový nenapadá, nezoufejte. Žijeme v době, kdy máte na dosah spoustu nových lidí i v případě, že žijete ve vesnici, která čítá 6 lidí, 1 kostel a 7 hospod. Máte totiž (audio)knihy a internet.

Jako váš mentor může klidně fungovat některý z inspirativních autorů knih nebo článků na Medium a jiných platformách. Nebo youtuber, který tvoří obsah, co vám mluví přímo do duše. Travte s nimi čas. Pomůže vám to dostat se do správného rozpoložení a nacházet ty zmiňované cenné rady.

Pro mě jsou to třeba Margit Slimáková na zdraví,  The Financial Diet na finance, Mark Manson na celkové nastavení mysli, Thomas Frank na produktivitu a učení, nebo třeba Tom Bilyeu a Marie Forleo na ispiraci ve všech ohledech. No a spousty dalších lidí, ale to bychom tu byli dlouho. 

Potřebujete oporu a inspiraci. Potřebujete si věci zjednodušovat. Což mě přivádí k poslednímu bodu.

Zjednodušte si to, jak jen můžete

Naší prioritou se v posledních desetiletích stalo pohodlí. Lenost nás dovedla do stavu, kdy potřebujeme mít všechno hned a nejlíp bez práce. Jakmile máme tu jednoduchou cestu před sebou, vydáme se po ní. Je to impuls.

Snaha dosáhnout jakéhokoli cíle je vždycky rozhodováním mezi krátkodobým uspokojením v tuto chvíli a dlouhodobou spokojeností v budoucnu.

V době sociálních médií, televize, připravených jídel a dovozů asi není pro nikoho překvapením, že drtivá většina lidí si vždy vybere krátkodobé uspokojení. Protože přijde hned. Protože je na rozdíl od toho pozdějšího jisté. 

Určitě znáte slavnou studii s marshmalows, kde dali vědci dětem sladkost a nechali je s ní v místnosti. Premisa byla jednoduchá – můžeš si teď sníst jednu sladkost. Ale když  ji nesníš a počkáš, až se vrátím, dostaneš dvě. Jednoduchý rozdíl mezi jistou odměnou hned, nebo nejistou, ale lepší odměnou později.

Drtivá většina sní jednu sladkost.

A taky se říká, že lepší holub v hrsti, než vrabec na střeše, že. U dospělých probíhaly stejné experimenty s penězi. S nápadně podobnými výsledky.

Odložení uspokojení je záležitostí disciplíny a schopnosti vidět ten “celý obrázek”. Pokud chcete dosáhnout nějakého cíle, potřebujete přeorientovat svůj pohled dlouhodobé cíle. Což je vlastně to nejtěžší.

Proto byste měli udělat cokoli pro to, abyste si to zjednodušili.

Zjednodušujete si cestu už tím, že víte, proč něco děláte. A tak máte vnitřní motivaci. Zjednodušujete si ji tím, že si ten jeden velký cíl rozložíte na menší, zvládnutelnější. Zjednodušujete si to tím, že si najdete lidi, kteří vás v tom zdolávání podpoří. Ale jsou i další kroky, které můžete podniknout.

Tak například pokud budete chtít jíst zdravě, je třeba se zbavit všeho jídla, které máte doma a vašemu novému jídelníčku neodpovídá. Nemusíte ho vyhazovat – pokud to není nutné, nikdy ho nevyhazujte. Trvanlivé klidně dejte někomu, kdo ho jí. Když jsem začala jíst low-carb, lidi kolem mě milovali, protože dostali spoustu jídla.

Proč se ho zbavujete? Nechcete si nechávat otevřená zadní vrátka. Nechcete dát šanci pohodlnosti, která se dřív nebo později dostaví a nutí vás sníst, “co máte doma”. Pokud doma nic zlého mít nebudete, taky to nesníte. Protože to už by vyžadovalo nějakou akci.

Když se učíte cizí jazyk, nenechávejte to jako poslední věc svého dne. To je totiž nejjistější cesta, jak se k tomu nedostat a odložit to na další den. Budete už unavení, nezbyde čas. Tak… zítra je taky den… Ne. Jestli je to váš cíl, udělejte si z něj prioritu. A to znamená, že se tomu budete věnovat jako první. Jakmile budete mít splněno, můžete pokračovat ve svém dni.

Můžete se tomu klidně věnovat jen 5 nebo 10 minut. Podstatné ale je, že to opravdu uděláte a neodložíte. Protože si to neumožníte. Večer je tak jednoduché cokoli odložit. Jaké výmluvy máte ráno? 10 minut vás v ničem nezabrzdí.

A stejné platí i o cvičení. Navíc pokud je vaším cílem více pohybu, ráno je na to ideální čas – pomáhá to totiž lepšímu spánku. Lidé si často myslí, že s tím jim nejvíc pomůže cvičení před spaním, ale pravdou je opak.  Mimochodem, u cvičení pomůže i nějaký parťák. Jakmile budete chodit s někým, je menší pravděpodobnost, že to zrušíte. Přeci byste o pohyb nepřipravili i jeho, že.

Je vtipné, jakou zodpovědnost cítíme k jiným lidem. Aniž bychom byli schopní reprodukovat tu stejnou zodpovědnost vůči sobě. Jedním z dalších zjednodušení tedy může být i tzv. accountability buddy. Tedy člověk, který bude vědět, čeho se snažíte dosáhnout.

Jakmile totiž děláte něco “v tajnosti”, je mnohem lehčí to vzdát, protože se vlastně nemusíte stydět, že jste něco nezvládli. Kdežto jakmile si přidáte ten tlak, že o tom někdo ví, cítíte najednou větší odpovědnost.

(A ještě mi odpusťte další poznámku na okraj, která jen částečně odporuje tomu, co jsem teď psala. Dejte si při sdílení s ostatními pozor na formulaci toho, co řeknete. Nepopisujte lidem svůj cíl, řekněte jim, jak na něm zrovna pracujete. Jakmile totiž s lidmi sdílíte plán, můžete si taky ublížit, protože váš mozek ho spokojeně může brát za hotový a vaše motivace se vypaří.)

I v případě kariérní změny, touhy mít lepší vztahy a jakýchkoli dlouhodobých změn platí, že když z nich uděláte prioritu a budete se jim opravdu věnovat jako první, je menší šance, že to budete odkládat.

 

Na závěr

Asi bych mohla pokračovat, ale ty základní tipy v mých očích už máte. Možná už jste je četli jinde. Možná vám přijdou naprosto jasné. Ale občas se vyplatí si připomenout něco, co už dávno víte.

Držím vám pěsti na cestě za tím, co jste si vybrali! 

Máte nějaké vlastní tipy nebo triky, které vám vždycky pomůžou držet se na cestě za svými cíli? Nebo inspirující mentory, které byste doporučili ostatním (čtěte: mně)? Sekce komentářů je vám otevřená 🙂