Co bych doporučila svému 15letému já

Je mi patnáct, chodím na osmileté gymnázium, moji rodiče jsou trapní, nikdo mě nechápe a škola mě nebaví.

Celkem úsměvný, ale taky značně pravdivý pohled na moje patnáctileté já. 😀 Od té doby se hodně změnilo. Dostudovala jsem gymnázium, vysokou školu, našla jsem si práci, přítele, změnila práci i přítele, několikrát… až jsem se dostala sem. Je mi 29 a mám téměř dalších 15 let zkušeností, které mé pubertální já nemělo.

Nejdůležitější emocí, kterou si z toho věku pamatuji, je, že jsem se cítila ztracená. Už jsem nebyla dítě, ale ani dospělá. Věděla jsem, že by mi nikdo neměl říkat, jak mám žít, a přesto jsem sama nevěděla, co mám dělat. Mnoha svých rozhodnutí lituji. I když, ve své podstatě ani ne. Věřím, že všechno bylo součástí mojí cesty. Kdybych měla jiné zkušenosti, už bych to nebyla já.

Jsou věci, které člověk musí zažít, které žádné slovní ponaučení nenahradí. Přesto si myslím, že následující slova jsem slyšet měla. A utrpení puberťačky ve mně by bylo o mnoho menší.

Neposlouchej příliš svoje rodiče. A miluj je takové, jací jsou.

Tvoji rodiče toho ví hodně, mají vlastní zkušenosti. No jejich názor ale není o nic důležitější, než názor rodičů tvojí kamarádky. Poslouchej, co ti říkají, ale neber to jako konečnou zastávku. Ve svých názorech opakují vlastní chyby, které ty opakovat nemusíš. Neměj jim to za zlé, myslí na tvoje dobro. Ber je takové, jací jsou.

Tvé utrpení není irelevantní. Každý máme nějaké břemeno, i ty.

Nevěř lidem, kteří tvrdí, že: „Tvůj život je přece perfektní, tak jak můžeš trpět? Jak se můžeš cítit špatně? Jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř, tak si nestěžuj!“ To, že někdo má život komplikovanější, neznamená, že jsou tvoje problémy zanedbatelné. I ty jsi důležitá a tvoje problémy si zaslouží najít řešení.

Neutíkej před výzvou.

Radši to udělej amatérský a ledabyle, než vůbec. Každou výzvou, kterou odmítneš, si kopeš hlubokou a velmi černou díru. Neutíkej. Někdy se ti může zdát, že nestojí za to bojovat, budeš si vytvářet důvody, proč nejít dopředu. Vždy to stojí za to, nelituj žádného pokusu o zdolání výzvy.

Ber život s lehkostí. Každého, kdo ti bude tvrdit opak, pošli do zadnice.

Nic není tak důležité, jak ti lidé říkají. Ani tak hrozné. Nejhorší je pouze ztratit hlavu v komplikované situaci. To, že bereš život s lehkostí, je tvoje velká výhoda, ne chyba. A i když se tě lidé budou snažit naučit, že nebýt ve stresu není přirozené ani k užitku, nenech je.

Existují lidé, kterým na tobě nikdy nebude záležet tak, jako tobě na nich.

Nauč se, že ne každý člověk bude mít na mysli jen tvoje dobro. Je to v pořádku. Ve svém životě se potkáš s moha lidmi, kteří jsou empatičtí jen sami k sobě, ne k jiným. Nosí krásné masky, říkají úžasné věci a způsobí ti v životě mnoho utrpení. Nauč se rozeznávat tyto prázdné lidi a měj s nimi soucit. Obrň se před jejich zlem a přijmi to, že jakmile jeden narcis z tvého života odejde, přijde další. 🙂

Nejsi perfektní a je to v pořádku.

Nesnaž se být perfektní, nic takového neexistuje. Jestli se nepřestaneš hnát za touto iluzí, nikdy nebudeš šťastná. Nauč se dělat věci s chybami a stát si sama za sebou. Dělat chyby je žádoucí. Nevěř nikomu, kdo ti tvrdí, že nesmíš selhat.

Je v pořádku, jestli na tebe lidé budou naštvaní. A ne s každým se musíš kamarádit.

Ve svém životě jsi nejdůležitější osobou ty. Neznamená to, že na nikom jiném nezáleží, znamená to, že se nemáš za každých okolností obětovat pro jiné. Jestli to budeš dělat dostatečně dlouho a často, nezůstane z tebe vůbec nic. Žij svůj život tak, jak chceš ty, i když se na tebe někdy budou lidé zlobit. Jejich hněv není tvůj problém, neber si ho na svá bedra. Pokud někdo podmiňuje jakýkoli mezilidský vztah tvojí „poslušnosti“, není hoden tvé pozornosti.

Nauč se říct ne.

Ve všem. Pokud to tak cítíš, říct ne je tvojí povinností. Stejně jako v předešlém případě, nenech lidi tě vydírat, aby si toto rozhodnutí změnila. Neboj se, že tě lidi opustí. Když odejdou, bude to pro tebe lepší, než žít život, jaký nechceš. No, ve většině případů i tak zůstanou… to jsou ty správné osoby.

Nikomu nic nedlužíš, nikdo ti není nic dlužný.

Nikomu nedlužíš respekt kvůli jeho postavení nebo vztahu k tobě (respekt se buduje). Nedlužíš laskavost, protože ti pomohl. Nedlužíš pozornost, protože byl k tobě pozorný… Každý člověk dělá věci dobrovolně, stejně jako ty. Nikdy pro ostatní nedělej nic proto, že čekáš něco nazpět. Buď to dělej dobrovolně, nebo vůbec. Tuto rovnici vysvětli každému, kdo se bude snažit hrát jinou hru.

Je to tvůj život, najdi si vlastní cestu.

I když budeš mít mnohokrát pocit, že jdeš vlastní cestou, radši se pořádně rozhlédni, jestli je to pravda. Lidé, kteří ti budou radit, nechodí v tvých botách. Rozhoduj se sama a buď zodpovědná za tato rozhodnutí.

Kdyby mi někdo dal tyto rady v mých patnácti, asi bych je nebrala moc vážně. Přesto si myslím, že jsem je slyšet měla. Puberťákům se dá jen velice těžko pomoct a varovat je, jelikož mají mnohokrát pocit, že sežrali moudrost světa. Všichni jsme tím prošli a našli si vlastní pravdu.

Doufám, že moje zkušenosti pomůžou alespoň někomu dostat se přes těžké období života. V tu chvíli bude mít můj článek smysl. Vždyť přeci moudrý člověk napravuje podle cizích chyb chyby vlastní (Publilius Syrus).

Co byste vzkázali svému patnáctiletému já vy…?