Neplaťte za kurzy a doučování, všechno se naučíte doma

Vystudovala jsem právo. Dnes pracuju jako UX/UI specialistka a grafická designérka. Jak je to možné? Všechno, co dnes dělám, jsem se naučila sama.

S každou novou dovedností, kterou jsem se naučila, bylo lehčí přijmout, že na vzdělávání se téměř v jakémkoli směru nepotřebuju školu. I ve vašem životě je určitě něco, co byste se rádi naučili. Ale brzdí vás předsudky, že potřebujete studovat ve škole nebo chodit na kurzy.

Zkuste se inspirovat mými zkušenostmi, podívat na doporučené metody a dodržet 10 pravidel učení se nových dovedností a schopností (skillů). Otestujete si na vlastní kůži, že školu nepotřebujete ani vy!

V běžné škole vás to nenaučí pořádně

Učení ve škole, na doučováních nebo kurzech bývá zdlouhavé a nákladné. Většinou je s vámi až 20 dalších lidí a učitel vám podává teorii, případně ukazuje praxi, kterou byste si jinak mohli nastudovat sami, ve svém tempu, bez zbytečného placení a docházení na kurz. 

Možná se to stalo i vám: přišli jste na kurz a měli jste pocit, že látku probíráte příliš rychle nebo pomalu. Nebo se věnujete věcem, které vás vůbec nezajímají.

Vezměme si například cizí jazyky. Na mé střední škole dosáhl žák nějakou základní konverzační úroveň angličtiny a němčiny, ale nic světoborného to tedy nebylo. Při setkání s rodilým mluvčím ze sebe vysoukal pár kostrbatých vět. Po každé odpovědi za povinnou pauzou utrousil “Sorry?” a nakonec se domluvil za pomoci rukou a nohou.

Taková byla moje zkušenost s němčinou, kde jsem se nesnažila být samoukem a po 8 letech němčiny, gramatiky a učení se slovíček nazpaměť umím říct, jak se jmenuju a dvě bonusové věty: “Das ist eine gute Idee” a “Ich habe keine Hausaufgabe gemacht.” Doteď nevím, jestli jsou gramaticky správně, nesežerte mě.

Klíčem je zájem

S angličtinou to bylo jiné. Bavila mě, připadala mi cool a měla jsem pocit, že mi v budoucnu otevře dveře tam, kam by se mi jinak těžko dostávalo. Extra hodiny angličtiny v klasickém jazykovém centru mi pomohly zdokonalit se v jazyce. Ale přesto jsem tehdy měla pocit, že je to nic moc. 

Dnes mám angličtinu na úrovni C2, čtu si v knihách nebo na internetu (nebo poslouchám, koukám na videa) doslova o jakýchkoli tématech: počítačové hry, politika, biologie a biochemie, kvantová fyzika… Všechno, co mě zajímá, dokážu v angličtině pochopit. Jak se mi to podařilo?

Stačí vám základní gramatika z jakékoli stránky, případně Duolingo a stáhnout si svůj oblíbený seriál s titulky. Pozorovat, vnímat a hledat něco, co jste už slyšeli. Je to zábavné a přirozeně dostanete do ucha jazyk tak, že o tom ani nebudete vědět. A téměř zadarmo. Netflix stojí 199 Kč na měsíc, na kolik vás vyjde takový jazykový kurz?

Jako bonus si nastavte mobil a počítač do daného jazyka. Čtěte knihy a články, i kdybyste měli vyhledávat slovíčka ve slovníku. Hlavně se soustřeďte na to, čemu všemu už rozumíte. Místo utápění se tím, kolik toho ještě nevíte. 

Je to opravdu takhle jednoduché. Drilování gramatiky ani slovíček vám nepomůže. Nejlíp se je naučíte přímo v praxi: když vidíte, kde se slovíčko používá v celém rozsahu jeho významu. Nebo jak se gramaticky skládá věta, když ji vidíte v proudu řeči.

Talent je jen začátek a ani ho nepotřebujete

Co si představíte pod pojmem talent? Člověka, který už všechno v dané oblasti umí a nemusí se učit? Nebo nadaného člověka, který nasává informace nějakým zázračným způsobem?

Obecně řečeno by měl být talentovaný člověk takový, který se dokáže v určité oblasti zdokonalovat o hodně rychleji než ostatní. Na začátek to hodně pomůže, jasně. Obzvlášť když ostatní při učení nového skillu tápou a vám to jde tak nějak “samo”. Jenže to je pouhý začátek. Jakéhokoli talentovaného člověka, který přestane růst, nebo “už všechno ví” dokážete předčit praxí. 

Podstatou rozvíjení schopností a dovedností je učení a zdokonalování. I proto nemám ráda slovo talent – už dávno to u mě není talent, jen tvrdá dřina.

Ani na kreslení nepotřebujete talent. Opravdu.

Odmalička jsem poslouchala, že mám talent na kreslení. Neměla. Většina lidí neviděla mé zbabrané pokusy, na kterých jsem se učila. Jediné, co jsem dělala, bylo pozorování a snaha o zlepšení. Každý krok jsem se snažila si zapamatovat. Aby to příště bylo lepší. Věnovala jsem kreslení čas – a tak to může být i u vás. Pokud chcete umět kreslit nebo malovat, stačí se snažit.

Jak začít s kreslením? Můžete se inspirovat třeba na YouTube. Z mnohých doporučuju třeba kanály:  Jazza (kreslení, animace), Aaron Blaise, který naimoval např. I malou Nalu ve filmu Lví král, nebo zábavnou anatomii od Proko

Hlavně je ale třeba začít s papírem, tužkou a spoustou fotek, které se snažíte od oka nakreslit. Víc rychlých skic je lepší než jedna dokonalá. Deviantart je dobrá platforma na prezentaci výtvorů nebo odkoukávání věcí od zkušenějších umělců. Na začátku je třeba hodně okreslovat ale i obkreslovat, hlavně aby vás to bavilo. Kopírování umělců nebo klasických malířů je na zlepšování dovednosti povoleno.

Začít s grafikou je trošku složitější, ale doporučuji nainstalovat alespoň Photoshop. Naučit se ovládat základní funkce a potom hodně, hodně, hodně číst a sledovat videa z portálů jako jsou Udemy nebo YouTube. U grafiky je těžší estetická a vizuální část, než technická. Grafika musí mít svá pravidla a význam, jinak neplní svou funkci. Pokud chcete vědět, jak se to NEdělá, stránka Grafický odpad vám dá inspiraci.

10 pravidel pro rozvíjení schopností

Při každém učení se u mě opakovaly určité prvky a myslím, že se dají aplikovat na cokoli, co se chcete naučit. 

  1. Perfekcionismus je váš nepřítel
    Otřepaná fráze, ale je to tak. Nenechte vlastní ego vytvářet překážky ve svém učení. Nikdo z nás se nenarodil vševědoucí a vůbec vám neubere na hodnotě, když přiznáte, že něco neumíte nebo nevíte. Je to jen další věc, kterou se můžete naučit.
  2. Buďte trpěliví a zvědaví
    Je mi jasné, že ne každý člověk je trpělivý a zvědavý. Pokud máte problém vytrvat, stačí si v dané oblasti najít něco malého, co vás baví. Nebo chvíli dělat něco jednoduššího, co ve vás znovu probudí radost z učení. Pauza může taky pomoci, ale z mých zkušeností aspoň několikaminutová činnost v pravidelných intervalech (např. Jednou za den, třikrát do týdne, apod.) člověka nakopne a posune víc než prokrastinace. Ehm, pauza 🙂
  3. Vykašlete se na teorii
    Teorií je dobré začít. Ale taky můžete do konce života číst jen o teorii barev a nikdy nebudete umět malovat. Je třeba se do toho vložit a začít. I když špatně, s chybami. Nejlíp si zapamatujete řešení problému, když před ním stojíte a neumíte se pohnout. Hledejte za jízdy odpovědi a zlepšení, vzdělávejte se. Nestojte jen na místě, ponoření do teorie.
  4. Nebojte se ptát
    Já se nejčastěji ptám strýčka Googla, ale často zasypu otázkami i lidi ve svém okolí. Pokud ví někdo víc než vy, zeptejte se. Když se zeptáte 10 lidí na jednu věc a každý vám řekne něco navíc, víte víc než každý z nich zvlášť.
  5. “Time is money, friend!”
    Stává se, že když lidé ve vašem okolí přijdou na to, že něco umíte, rádi toho využijí. Požádají vás o skicu, doučování nebo jinou pomoc. Neplýtvejte svým časem zadarmo. I když je kreslení vaše hobby a kreslili byste i tak, nesnižujte hodnotu své práce. Od úrovně dovednosti si spočítejte cenu vašeho výtvoru a snažte se nepodceňovat. Cena vaší práce není jen skutečný čas strávený tvořením (např. Hodina kreslení), stojí za ním i měsíce a roky praxe, kterou jste se k této “hodině práce” dostali. Jak řekl podle příběhu Picasso, “Vytvořit tuto skicu mi netrvalo 30 vteřin, trvalo mi to 40 let.” V zásadě pokud něco umíte udělat tak, aby vás někdo požádal o laskavost, protože to neumí nebo nechce udělat sám, chtějte za to peníze. Skvělá reklama a zviditelnění, kterými vás chtějí platit fušeři, vám nezaplatí jídlo ani nájem. 
  6. Nelžete (si) aneb iluze pozitivního myšlení je blbost
    Pokud máte pocit, že máte nějakou dovednost a nikdo vás už nic nemůže naučit, skončili jste. I při nejbanálnějších úkolech a dovednostech se máte co učit do konce života. Nelžete si, že jste nejlepší. Platí to i opačně: nelžete si, že jste horší, než ve skutečnosti jste. Snažte se na svůj skill raději nahlížet objektivně a připzůsobit své úrovni i učení. Jakákoli lež, ať už negativní nebo pozitivní (tzv. Pozitivní myšlení = namlouvání si pozitivních věcí, které se zatím nedějí) není prospěšná.

    A už vůbec nestavte své sebevědomí na názorech jiných lidí. Příklad: svůj výtvor ukážete kamarádům nebo pověsíte na sociální sítě. Možná si myslíte, že to není nic moc. Čekáte na potvrzení od ostatních, že vám to jde a že jste nejlepší – a pozitivní zprávy přijdou… vám stoupne vlastní hodnocení výtvoru, skillu a sebe samotného, pohladíte si ego. Je to cesta do pekla, to nedělejte.
    Na odezvu se dívejte konstruktivně a mějte svůj vlastní názor na sebe i své schopnosti. Žádný názor vás nemůže při negativní odezvě rozházet a při pozitivní naplnit.

    Nejhorší komentář, který můžete dostat, je “To je fantastické, překrásné, jen tak dál!” – na co vám to je? Kam vás to posune? Nikam.

    Je to maximálně tak žrádlo pro ego, a když na tom stavíte sebe a svůj skill, jednou, až chvála nepřijde, zhroutí se celá vaše představa o vaší práce, sobě samém. Vaše hodnocení a názor musí přicházet zevnitř (z vás), ne z externího zdroje (potvrzení od jiných). Vyhledávejte konstruktivní kritiku, která vás posune na novou úroveň. 
  7. Buďte pokorní
    Je třeba zůstat pokorný. Obzvlášť když máte pocit, že už víte víc než všichni ostatní (alespoň ve vašem okolí). Každý další člověk vám může pomoci, i když ví míň než vy. I kdyby to bylo jen jiným pohledem na věc. Nepodceňujte sílu konverzace s jakýmkoli člověkem, který je ochotný si s vámi povídat. 
  8. Malé technické vybavení vám v ničem nebrání
    Při učení nových věcí jsem vždycky bojovala s technickým vybavením. Grafický tablet, výkonný počítač na grafiku, digitální zrcadlovka… V zásadě jsem pokaždé dospěla k závěru, že nejde o to, jakým mám nástroj. Jde o to, jak dobře ho umím používat. A pokud nezvládnete nakreslit nic pořádného na tabletu za 50 eur, nebudete to umět ani ja Cintiqu za 3400 eur.
  9. Filtrujte zdroje
    Internet je studnicí vědomostí, ale stejně tak i pořádnou žumpou. Každou informaci je dobré kriticky přehodnotit a zvážit, jestli si ji osvojíte. Je to otravné, náročné a vyčerpávající, ale potřebné. Časem a díky lepší dovednosti v dané oblasti budete umět i rychleji a efektivněji filtrovat. Téma kritického přehodnocování zdrojů na internetu je téma na celý blog 🙂 možná se na něj můžete těšit v budoucnu – pokud byste o tom chtěli číst víc, napište do komentářů. 
  10. Vzdát se není zbabělé
    Další věc, se kterou jsem díky svým rodičům bojovala. Vzdát se hobby pro ně nikdy nebyla možnost. Je fajn se hecovat a posouvat, ale občas to už prostě nejde. Někdy, když v tom člověk už nevidí smysl, nevrátí se a ani to za to nestojí. Vzdát se můžete klidně nějaké úrovně schopnosti, protože výš už se jít nedá. Nebo rovnou celé činnosti. Žádná zkušenost ale není na zahození. Při háčkování možná přijdete na to, že radši štrikujete. Nebo že raději chodíte do přírody a sedět při háčkování je nuda. Kdo ví.

Na závěr

Člověk toho opravdu nepotřebuje moc, když se chce něco naučit. Většinou vás brzdí předsudky a bariéry, které si tvoříte v hlavě. Podívejte se, jak se učí většina dětí. Hlavně předtím, než nastoupí do školy. Všechno je zajímá, ptají se, mají radost z každého úspěchu. Poučte se od dětí. A pusťte se do toho.