První tři měsíce roku máme za sebou, jaro je před námi, čas letí! Ale přináší nám zase tu část měsíce, kdy vybíráme nejlepší recenzi. Tu jednoznačně vyhrává Marek, který recenzoval Asfalt z dílny Walker a Volf. Získává tak kredit na nákup audioknihy. Gratulujeme!
Vy všichni ostatní, nezoufejte. Příště to můžete být vy! Stačí napsat své myšlenky po ukončení poslechu audioknihy. Nemusíte být žádný žurnalista, ohodnoťte příběh, audio, váš zážitek, cokoli 🙂 Pomůžete tak při rozhodování váhavým lidem – a zároveň můžete vyhrát a další audioknihu od nás dostat zdarma. A to se vyplatí 🙂
Přiznávám, že na tuhle recenzi jsem se chystal dlouho. Nepatřím rozhodně mezi příznivce daného žánru, ať už se jmenuje jakkoli, proto je pro mne prakticky nemožné zařadit knihu do širšího kontextu. Přesto jsem si oba díly Asfaltu vyslechl s neuvěřitelným zaujetím a rozhodně nelitoval času, který jsem poslechu věnoval.
Štěpán Kopřiva totiž napsal čtivý, sice temný, krutý a estetikou hnusu protknutý román, ale zároveň vypráví právě s takovou mírou nadsázky, aby byl snesitelný i pro slabší nervy.
Na velké ploše rozehrává příběh odehrávající se v pekle, které ovládají nesmrtelní démoni a rozkládající se lidé, jejichž třídenní přeměnou (případně urychlenou obřím mlýnem) na hmotu nazvanou asfalt vzniká univerzální materiál – z lidí je v pekle vytvořena krajina, domy, auta, zkrátka všechno. A aby toho nebylo málo, užitečným „asfalťákům“ dokáží místní felčaři namíchat koktejl, jehož užívání je udržuje pohromadě a „naživu“ – tedy alespoň do doby, než užiteční být přestanou.
Zápletka (umožnění války mezi peklem a nebem, mezi nimiž u Kopřivy zas tak velký rozdíl není) a hlavní hrdinové (komando kolem žoldáka Kuffenbacha, vládci různých pekelných říší, jejich přisluhovači, vyšetřovatelé a armády) jsou vlastně v jistém smyslu vedlejší, příběh je přirozeně a bez násilných švů vystaven z jednotlivých situací, které jsou natolik přehnaně hnusné, odporné a nechutné, až dokáží vyvolat salvu úlevného smíchu.
Kopřiva se vyžívá v nejhorší možné pointě – když už má posluchač pocit, že nic horšího nemůže přijít, autorův nádherně chorý mozek vymyslí drobný zádrhel, malinkatou obezličku, čímž posune situaci z neřešitelné do – ano – neřešitelné…
Výhrady lze mít snad k délce románu, ke konci už trochu připomíná nastavovanou kaši, nicméně ani tato výhrada nesnižuje to, co je na románu nejcennější: způsob vyprávění plný popkulturních aluzí, vtípků a dokonce poťouchlostí, a celková představa pekla, která se nějakým chapadlem dotýká čtenářova podvědomí, jeho vlastních nevědomých představ o hrůze a utrpení, a tím plní i jakousi terapeutickou funkci: nejsem si jist, zda šlo o autorův záměr, ale jedna z důležitých poloh knihy je právě v tomhle smyslu existenciální. Podaná důvtipně, úchvatně i zábavně.
K tomu všemu je ovšem absolutně nezbytné vyzdvihnout výkon mimo dabing prakticky neznámého Ludvíka Krále (za jeho perfektní interpretaci by mu určitě slušelo nějaké zásadnější ocenění), který román pojal jako realistické vyprávění. V jeho podání působí všechny šílené představy autora tak skutečně, jako by člověk poslouchal vrcholné dílo totálního realismu – tato přidaná hodnota, vlastně vypravěčský humor, spolu s černočerným humorem autorovým a vhodným, nerušivým hudebním doprovodem činí z audioknihy vynikající a neopakovatelný zážitek pro všechny, kteří se nebojí nahlédnout za meze vlastního strachu a snesou žánr, který obvykle není jejich šálkem čaje.
Snaží se starat o to, aby vůbec lidi věděli, že nějaký Audiolibrix existuje. Ve volném čase ale před lidmi utíká do Kosmíru nebo Ketterdamu. Hlavně se jí neptejte na Brandona Sandersona, pokud nemáte alespoň hodinu volného času. Večery nejraději tráví stalkováním Marka Mansona, Ryana Holidaye, nebo Toma Bilyeu. A často se jí zdá, že se kamarádí s Ryanem Reynoldsem a Blake Lively. Jednou snad…
V létě loňského roku jsme na zkoušku spustili čtyřdenní pracovní týden. A teď je čas podívat se na výsledky. Co jsme se při tomto experimentu naučili, kde jsme narazili… a fungujeme v tomto režimu dále?
Pokud se chcete naučit něco nového, občas to může bolet. Abyste to brzy nevzdali a dopracovali se do zdárného cíle, potřebujete tajnou zbraň – vnitřní motivaci. Co to vůbec je a jak se k ní při učení dopracovat?
Byl to ten nejhorší námět na knihu, ze kterého však James Nestor udělal světový bestseller, aktuálně přeložený do 36 jazyků. Řeč je o audioknize Dech, kde americký novinář učí lidi správně dýchat. V jeho stopách se vydal i Čech Libor Mattuš, který pomáhal uvádět Nestorův bestseller na český trh a sám učí české čtenáře dechová cvičení i ledové koupele, a to mimo jiné ve své knize Chladová terapie. Začátkem září se znovu spojili a jeden vyzpovídal druhého.
První tři měsíce roku máme za sebou, jaro je před námi, čas letí! Ale přináší nám zase tu část měsíce, kdy vybíráme nejlepší recenzi. Tu jednoznačně vyhrává Marek, který recenzoval Asfalt z dílny Walker a Volf. Získává tak kredit na nákup audioknihy. Gratulujeme!
Vy všichni ostatní, nezoufejte. Příště to můžete být vy! Stačí napsat své myšlenky po ukončení poslechu audioknihy. Nemusíte být žádný žurnalista, ohodnoťte příběh, audio, váš zážitek, cokoli 🙂 Pomůžete tak při rozhodování váhavým lidem – a zároveň můžete vyhrát a další audioknihu od nás dostat zdarma. A to se vyplatí 🙂
Efektivně brutální Asfalt
Přiznávám, že na tuhle recenzi jsem se chystal dlouho. Nepatřím rozhodně mezi příznivce daného žánru, ať už se jmenuje jakkoli, proto je pro mne prakticky nemožné zařadit knihu do širšího kontextu. Přesto jsem si oba díly Asfaltu vyslechl s neuvěřitelným zaujetím a rozhodně nelitoval času, který jsem poslechu věnoval.
Štěpán Kopřiva totiž napsal čtivý, sice temný, krutý a estetikou hnusu protknutý román, ale zároveň vypráví právě s takovou mírou nadsázky, aby byl snesitelný i pro slabší nervy.
Na velké ploše rozehrává příběh odehrávající se v pekle, které ovládají nesmrtelní démoni a rozkládající se lidé, jejichž třídenní přeměnou (případně urychlenou obřím mlýnem) na hmotu nazvanou asfalt vzniká univerzální materiál – z lidí je v pekle vytvořena krajina, domy, auta, zkrátka všechno. A aby toho nebylo málo, užitečným „asfalťákům“ dokáží místní felčaři namíchat koktejl, jehož užívání je udržuje pohromadě a „naživu“ – tedy alespoň do doby, než užiteční být přestanou.
Zápletka (umožnění války mezi peklem a nebem, mezi nimiž u Kopřivy zas tak velký rozdíl není) a hlavní hrdinové (komando kolem žoldáka Kuffenbacha, vládci různých pekelných říší, jejich přisluhovači, vyšetřovatelé a armády) jsou vlastně v jistém smyslu vedlejší, příběh je přirozeně a bez násilných švů vystaven z jednotlivých situací, které jsou natolik přehnaně hnusné, odporné a nechutné, až dokáží vyvolat salvu úlevného smíchu.
Kopřiva se vyžívá v nejhorší možné pointě – když už má posluchač pocit, že nic horšího nemůže přijít, autorův nádherně chorý mozek vymyslí drobný zádrhel, malinkatou obezličku, čímž posune situaci z neřešitelné do – ano – neřešitelné…
Výhrady lze mít snad k délce románu, ke konci už trochu připomíná nastavovanou kaši, nicméně ani tato výhrada nesnižuje to, co je na románu nejcennější: způsob vyprávění plný popkulturních aluzí, vtípků a dokonce poťouchlostí, a celková představa pekla, která se nějakým chapadlem dotýká čtenářova podvědomí, jeho vlastních nevědomých představ o hrůze a utrpení, a tím plní i jakousi terapeutickou funkci: nejsem si jist, zda šlo o autorův záměr, ale jedna z důležitých poloh knihy je právě v tomhle smyslu existenciální. Podaná důvtipně, úchvatně i zábavně.
K tomu všemu je ovšem absolutně nezbytné vyzdvihnout výkon mimo dabing prakticky neznámého Ludvíka Krále (za jeho perfektní interpretaci by mu určitě slušelo nějaké zásadnější ocenění), který román pojal jako realistické vyprávění. V jeho podání působí všechny šílené představy autora tak skutečně, jako by člověk poslouchal vrcholné dílo totálního realismu – tato přidaná hodnota, vlastně vypravěčský humor, spolu s černočerným humorem autorovým a vhodným, nerušivým hudebním doprovodem činí z audioknihy vynikající a neopakovatelný zážitek pro všechny, kteří se nebojí nahlédnout za meze vlastního strachu a snesou žánr, který obvykle není jejich šálkem čaje.
Sdílej článek
Nejnovější články
Čtyřdenní pracovní týden v praxi – úspěch, nebo selhání?
V létě loňského roku jsme na zkoušku spustili čtyřdenní pracovní týden. A teď je čas podívat se na výsledky. Co jsme se při tomto experimentu naučili, kde jsme narazili… a fungujeme v tomto režimu dále?
Vnitřní motivace: víte PROČ a jak se donutit k učení, i když to někdy bolí?
Pokud se chcete naučit něco nového, občas to může bolet. Abyste to brzy nevzdali a dopracovali se do zdárného cíle, potřebujete tajnou zbraň – vnitřní motivaci. Co to vůbec je a jak se k ní při učení dopracovat?
Dva autoři, dvě knihy: Proč je dobré dýchat nosem a koupat se v ledové vodě? 
Byl to ten nejhorší námět na knihu, ze kterého však James Nestor udělal světový bestseller, aktuálně přeložený do 36 jazyků. Řeč je o audioknize Dech, kde americký novinář učí lidi správně dýchat. V jeho stopách se vydal i Čech Libor Mattuš, který pomáhal uvádět Nestorův bestseller na český trh a sám učí české čtenáře dechová cvičení i ledové koupele, a to mimo jiné ve své knize Chladová terapie. Začátkem září se znovu spojili a jeden vyzpovídal druhého.