První měsíc nového roku je za námi (i když je to klišé, nemůžu si to odpustit – čas opravdu letí!) a s koncem měsíce jsme se také vrhli na vyhodnocení vašich recenzí.
Už od začátku ledna jsme měli vaše recenze v hledáčku a vybírali ty nejlepší z nich – a z užšího výběru jsme nakonec zvolili recenzi uživatele Marka, který hodnotil Zabijáky Jussiho Adlera-Olsena. Výherci gratulujeme! Ostatní, nezoufejte, pište recenze – třeba v únoru vybereme zrovna tu Vaši a také získáte kredit na nákup audioknihy.
Dánský autor Jussi Adler-Olsen patří k tomu lepšímu, co se na poli soudobé „severské krimi“ objevuje. Jeho příběhy jsou velice drsné, přesto přesvědčivé, a jejich společným znakem je zakořenění motivace pachatele – pachatelů hluboko v dětství a dospívání.
Podobně jako Nesbo v „holeovkách“, Hennning Mankel či v audiopodobě bohužel nezpracovaný německý autor Jan Seghers (pokud jste nezapomněli číst, velmi jeho knihy doporučuji) i Adler-Olsen píše seriál propojený osudy hlavních hrdinů z oddělení Q, které se ve sklepě kodaňské kriminálky zabývá starými, dlouhodobě nevyřešenými případy. Případy, které se staly, ale neskončily…
Po velmi dobré Ženě v kleci jsou Zabijáci dalším příjemným překvapením. I když píše o velmi závažném tématu psychopatie a sociopatie, nechybí humor (ono by se to snad ani jinak nedalo unést) a jeho vhled do uvažování průměrného psychopata (či slovy Františka Koukolíka „devianta“) je fantasticky propracovaný, zdokumentovaný a prokonzultovaný (což jsem si ověřil u odborníka:-) – Larse Keplera s jeho (jejich – jde o manželskou dvojici, dejž jí pámbů štěstí alespoň v rodinném životě) za vlasy přitaženými konstrukcemi, které jsou někdy až k smíchu – zkrátka nečekejte.
Zabijáci jsou krom nadprůměrné detektivky s prvky thrilleru i hlubokou sondou do duší lidí s poruchou osobnosti a právě to z knihy činí výjimečně kvalitní literaturu bez ohledu na žánr.
Překvapením pro mne byl výkon Igora Bareše, který knihu načetl dobře, bez zbytečného přehánění a hlavně se nenechal (či ho režisér nenechal) strhnout k parodii, přestože kniha nabízí řadu míst, kde k podobnému přístupu interpreta skoro nutí.
Třikrát bravo!
První měsíc nového roku je za námi (i když je to klišé, nemůžu si to odpustit – čas opravdu letí!) a s koncem měsíce jsme se také vrhli na vyhodnocení vašich recenzí.
Už od začátku ledna jsme měli vaše recenze v hledáčku a vybírali ty nejlepší z nich – a z užšího výběru jsme nakonec zvolili recenzi uživatele Marka, který hodnotil Zabijáky Jussiho Adlera-Olsena. Výherci gratulujeme! Ostatní, nezoufejte, pište recenze – třeba v únoru vybereme zrovna tu Vaši a také získáte kredit na nákup audioknihy.
Vítězná recenze:
Specialista na psychopaty
Dánský autor Jussi Adler-Olsen patří k tomu lepšímu, co se na poli soudobé „severské krimi“ objevuje. Jeho příběhy jsou velice drsné, přesto přesvědčivé, a jejich společným znakem je zakořenění motivace pachatele – pachatelů hluboko v dětství a dospívání.
Podobně jako Nesbo v „holeovkách“, Hennning Mankel či v audiopodobě bohužel nezpracovaný německý autor Jan Seghers (pokud jste nezapomněli číst, velmi jeho knihy doporučuji) i Adler-Olsen píše seriál propojený osudy hlavních hrdinů z oddělení Q, které se ve sklepě kodaňské kriminálky zabývá starými, dlouhodobě nevyřešenými případy. Případy, které se staly, ale neskončily…
Po velmi dobré Ženě v kleci jsou Zabijáci dalším příjemným překvapením. I když píše o velmi závažném tématu psychopatie a sociopatie, nechybí humor (ono by se to snad ani jinak nedalo unést) a jeho vhled do uvažování průměrného psychopata (či slovy Františka Koukolíka „devianta“) je fantasticky propracovaný, zdokumentovaný a prokonzultovaný (což jsem si ověřil u odborníka:-) – Larse Keplera s jeho (jejich – jde o manželskou dvojici, dejž jí pámbů štěstí alespoň v rodinném životě) za vlasy přitaženými konstrukcemi, které jsou někdy až k smíchu – zkrátka nečekejte.
Zabijáci jsou krom nadprůměrné detektivky s prvky thrilleru i hlubokou sondou do duší lidí s poruchou osobnosti a právě to z knihy činí výjimečně kvalitní literaturu bez ohledu na žánr.
Překvapením pro mne byl výkon Igora Bareše, který knihu načetl dobře, bez zbytečného přehánění a hlavně se nenechal (či ho režisér nenechal) strhnout k parodii, přestože kniha nabízí řadu míst, kde k podobnému přístupu interpreta skoro nutí.
Třikrát bravo!
Sdílej článek
Nejnovější články
Čtyřdenní pracovní týden v praxi – úspěch, nebo selhání?
V létě loňského roku jsme na zkoušku spustili čtyřdenní pracovní týden. A teď je čas podívat se na výsledky. Co jsme se při tomto experimentu naučili, kde jsme narazili… a fungujeme v tomto režimu dále?
Vnitřní motivace: víte PROČ a jak se donutit k učení, i když to někdy bolí?
Pokud se chcete naučit něco nového, občas to může bolet. Abyste to brzy nevzdali a dopracovali se do zdárného cíle, potřebujete tajnou zbraň – vnitřní motivaci. Co to vůbec je a jak se k ní při učení dopracovat?
Dva autoři, dvě knihy: Proč je dobré dýchat nosem a koupat se v ledové vodě? 
Byl to ten nejhorší námět na knihu, ze kterého však James Nestor udělal světový bestseller, aktuálně přeložený do 36 jazyků. Řeč je o audioknize Dech, kde americký novinář učí lidi správně dýchat. V jeho stopách se vydal i Čech Libor Mattuš, který pomáhal uvádět Nestorův bestseller na český trh a sám učí české čtenáře dechová cvičení i ledové koupele, a to mimo jiné ve své knize Chladová terapie. Začátkem září se znovu spojili a jeden vyzpovídal druhého.