Jak poslouchat audioknihy s dětmi a nezbláznit se

Nedávno jsem se bavila s kamarádkou, která si mi posteskla, že tak nerada svým dětem před spaním čte. Nejen, že je z toho unavená, ale děti u čtení stejně většinou neusnou, chtějí si o čtení povídat, ji ze čtení kolikrát škrábe v krku, no zkrátka se do toho musí dost nutit. A je jí to vlastně i líto, protože čas s dětmi strávený je fajn, děti čtení milují, ale jí ty Červené Karkulky a Jeníčkové a Mařenky už prostě ani nebaví. 

„A jak to děláš ty?“, zeptala se mě. „Já? Já moc synovi nečtu. Ale denně posloucháme audioknihy, obzvlášť před spaním.“ „A to tě to baví?“, divila se. „Ano, baví, vybírám pohádky, které baví i mě“.

Mám to tak, že nedělám věci, protože se to tak dělá, ale protože mi to dává smysl. A to i když to většina třeba dělá jinak. Takže i když většina dětem čte z mnoha různých prospěšných důvodů (které ani zdaleka nepopírám), já mám bližší vztah k poslechu.

Není to pro mnohé z nás nic nového.

K poslouchání mě maminka přivedla už jako dítě – poslouchala jsem pohádky na gramodeskách na svém kufříkovém gramofonu, který jsem dostala v pěti letech. Gramofonových desek s pohádkami ze Supraphonu jsem tehdy měla půl knihovničky a z mnohých z nich si dodnes pamatuji celé úryvky a pasáže zpaměti. 

Poslech pohádek a příběhů byl pro mě součástí dne. A večer poslouchala maminka se mnou a pasážemi z pohádek jsme pak společně glosovaly kdejakou denní událost. Ostatně, děláme to tak do dneška.

Proto pro mě byl návrat k pohádkám po narození syna jasná samozřejmost. A syn to přijímá s velkým nadšením. I přes to, že nejsme domácnost bez televize. Naopak, dopřáváme synovi i volbu sledování televize v celkem širokém rozsahu. Když se jde ale večer společně poslouchat, i Lego Batman a pan Úžasňák mají smůlu.

Jaké jsou bonusy poslouchání a že to není nic menšího než dětem číst, o tom si můžete přečíst v článku od Petry.

Já vám chci poradit, co svým dětem můžete vybrat, aby to bavilo i vás. 

1. Pokud máte rádi “cimrmanovský humor”, sáhněte po pohádkách Zdeňka Svěráka

Zdeněk Svěrák napsal mnoho pohádek pro děti, ale za zlatý hřeb jeho pohádkové tvorby považuji Kolo se zlatými ráfky.

Tato moderní pohádka má i vcelku slušné politické pozadí, její původní rozhlasová verze z roku 1968 byla dokonce cenzurou smazána jako nežádoucí. Vypráví totiž o podivném Tichém šlapacím království, kde král Tichošlap nesnese hluk a tak nejen že se tu nesmí křičet, ale nejezdí zde ani auta a jediným povoleným dopravním prostředkem je šlapací kolo. 

Nenechte se však mýlit, žádná nuda to není. Vše nám barvitě vypráví Ludvík Šňůra, reportér královského rozhlasu a o zábavné situace není nouze. 

Současná audionahrávka je rozhlasovou hrou, které se mistrovsky chopila taková herecká esa jako Boris Rösner, Jaroslava Adamová, Josef Kemr, Karel Heřmánek, Zdeněk Svěrák, Jiří Langmajer, Marcel Vašinka a mnoho dalších. V pohádce uslyšíte i mnoho písniček.

Další skvělou pohádkou z pera Zdeňka Svěráka je retro kousek Tři Auta.

Pohádka je úžasná svým aranžmá. Skutečně budete mít pocit, že jste se ocitli v době černobílého filmu. Hlavní postavy jsou tři stará autíčka – Spartak, Aerovka a Ford, kteří se rozhodnou vyjet si sami v noci na vyjížďku bez řidičů. Atmosféru pohádky doplňují jak hlasy herců, které již dnes skutečně uvidíte leda ve filmech pro pro pamětníky – Eduard Kohout, Ljuba Hermanová, Petr Haničinec a další, tak i písničky ve swingovém a jazzovém stylu.

Pokud vás obě pohádky zaujmou, doporučuji vyzkoušet i další pohádky Zdeňka Svěráka – Radovanovy radovánky, Pan Buřtík a pan Špejlička, Tatínku, ta se ti povedla. V těchto případech už pouze nenajdete dramatizaci či rozhlasovou hru, ale čtení přímo Zdeňkem Svěrákem. Ve všech však je chytrý “svěrákovský” humor a mistrovské hrátky s češtinou.

2. Laskavý humor pokračuje – František Nepil – Pět báječných strýčků

Pokud vás s dětmi dramatizace pohádek Zdeňka Svěráka nadchly, mám pro vás ještě jednu, kterou musím zmínit. Baví mě totiž velice. Je to Pět báječných strýčků, tentokrát autora Františka Nepila. 

Pohádka je o tom, jak tatínek vezme malou dcerku na hory a holčička tam onemocní angínou. Aby si mohl její tatínek zalyžovat, dohodnou se tatínkovi kamarádi, že ji každý den jeden z nich pohlídá a při tom jí vždy vypráví nový příběh, aby neměla holčička při kurýrování dlouhou chvíli. Ty příběhy, které si každý ze strýčků pak vymýšlí, jsou prostě boží. 

Hlasy pěti strýčkům propůjčili Rudolf Hrušínský, Petr Nárožný, Václav Postránecký, Jiří Lábus a Ladislav Frej.
František Nepil mě v této pohádce moc pobavil barvitým vykreslením dospěláckého světa amatérských lyžařů – jejich slangu a životního stylu, a to vše z pohledu malého děvčátka. Kdo byl někdy s taťkou na horách, ten bude přesně vědět, že František Nepil v tomto příběhu nevylhal ani písmenko!

…„Ďáblové přijeli komplet, prkýnkářky třeste se!”…


3. Velká míra nadsázky a trocha černého humoru, mnohdy politická recese a sem tam i náznak erotiky? Ano, to jsou pohádky Jana Wericha – Fimfárum.

Fimfárum Jana Wericha, Fimfárum – Tři veteráni a 6 dalších pohádek, Fimfárum – Paleček a čtyři další pohádky.

O Janu Werichovi se trochu rozepíšu. Považuji ho totiž za pohádkové audioknižní must have. 

U pohádek Jana Wericha se snad nikdo nudit nemůže, dokonce si myslím, že se budete smát a mnohdy hodně nahlas i v pasážích, kdy na vás budou děti rozpačitě koukat, čemuže se to smějete!? To proto, že Werichovy pohádky jsou právě pro všechny generace.

Pokud si vyberete k poslechu Fimfárum, co vás tedy čeká? 

Fimfárum je soubor moderních autorských pohádek. Mají určitý základ v lidových pohádkách nebo biblických příbězích, jsou však díky dramatické vyzrálosti Jana Wericha a použitým vyjadřovacím prostředkům naprosto geniální a originální. Najdete v nich pestré slovní hříčky. Děti bude bavit frňákovník, držgrešle, kolenovrt a chamtil, loupežník Franta Břitva… Nás dospělé pobaví jiné slovní mistrovství, například v pohádce O rybáři a jeho ženě:

…Ale rybář to neslyšel, protože vstoupil do obrovského sálu, kde byly mraky knížat a erteplat a králů a místodržitelů a více králů a vícemístodržitelů a diplomatů a vícediplomatů a hlupáků a vícehlupáků, ale to nebylo k poznání, protože měli více řádů a více řetězů… A před trůnem tlačenice sultánů, šáchů, mahárádžů, rádžů, džů, ů.

Řečnický humor se pojí s úsměvnými situacemi a setkáte se s ním v každém druhém odstavci, např.:  

– pohádka Lakomá Barka:

…“ Nejspíš ještě se dalo věřit vesničce nedaleko Dejvic, která se jmenovala Černý Vůl. S ohledem na starostu to bylo jméno pravdivé, i když barvoslepé, neboť starosta byl zrzavý.“

– pohádka Fimfárum:
…“Když byl po pás v řece, pronesl Čochtan: Resl sem a Resl tam, „ a jen to řek, vyrostl mu pod šosama s odpuštěním šroub.“

A tu trochu erotiky? Poslechněte si například pohádku Tři sestry a jeden prsten a posuďte sami.

Zajímavě jsou používané moderní výrazy. Pro mne bylo překvapivé zjištění, jak moderně ve Werichových pohádkách mluví zejména čerti. A peklo je jím prezentováno jako velmi pokroková a fungující instituce, která má pro své „klienty“ připravené mnohé zvýhodněné programy.

Přednes Jana Wericha je kapitola sama o sobě. Správná dikce, výrazný projev, změny hlasu různých postav, vady (čertovské) řeči a v pohádce František Nebojsa i zpěv. To všechno pozvedá pohádky na ještě vyšší úroveň. 

4. Pro nejmenší  – Jiří Trnka: Zahrada

Věřím, že nejvíc si budete lámat hlavu s tím, co poslouchat s nejmenšími dětmi. Zhruba od 2 let a možná i dřív mohu s klidným srdcem doporučit fantastickou klasiku – Zahradu od Jiřího Trnky namluvenou Karlem Högerem.

Pohádka o pěti klucích, kteří našli tajemnou zahradu s kocourem, velrybou, mouchou a slony, je i známá svou filmovou loutkovou verzí, v současnosti dokonce i interaktivní výstavou. 

Pohádka je velmi milá, klidná, laskavá i pro ta nejmenší ouška. Přesto se u ní dospělí nenudí. Nejlepší částí pro mě je, když sloni hrají nastydlým klukům divadlo Šípková Karkulka:

…Zrýmovalo pět slonů, Karkulku hraje slon, tetičku hraje slon, babičku hraje slon, vlka hraje slon, myslivce hraje slon. Hraje tedy pět slonů, hudbu hraje pět slonů a taky tančí pět slonů. Tak a teď to začne….

Velkou měrou k skvělému poslechu přispívá právě Karel Höger, který mistrně mění hlasy, zpívá, směje se i pláče a dodává tak pohádce kouzelnou atmosféru. 

5. Hurvínek – aneb děláme si legraci z nudných dospělých

Hurvínkův bigbýt, Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá.

A zase humor, tentokrát vás čeká slovní ping pong mezi konzervativním Spejblem a uličnickým Hurvínkem.

Nejkrásnější jsou pro mě verze mluvené Milošem Kirschnerem. Hurvínka asi není třeba více představovat.

Výhodou formátu těchto audioverzí je jejich délka – jednotlivé pohádky jsou dlouhé maximálně deset minut.

Schválně, jestli budete vědět, co měl Spejbl na mysli, když chtěl koupit Hurvínkovi v hudebninách zadrátovaná vrata? Dělá to blim blim, blim blim. Už víte?

6. Pokud máte dobrodružné srdce – dramatizace Defoe, Kipling, Verne, Dumas

Robinson Crusoe, Kniha džunglí – Mauglí, Dvacet tisíc mil pod mořem, Dva roky prázdnin, Cesta kolem světa za osmdesát dní, Hrabě Monte Christo

Pro náročnější posluchače mám doporučení na sérii dobrodružných dramatizací (rozhlasových her) v podání široké plejády slavných českých herců. Jsou spíše pro starší děti (cca 7-11 let) a užijete si to s nimi také. Jde o klasické příběhy o maximální délce 2-3 hodin.

Skvělé nejen před spaním, ale i na cesty, letní bouřkové dny či dlouhé zimní večery. Tentokrát se možná tolik nezasmějete, ale věřím, že i dospělácká dobrodružná srdce dokáží tyto rozhlasové hry vtáhnout do napínavého děje. 

Není to zdaleka vše, ale myslím, že dobrou zásobu na zachování zdravého rozumu teď máte. Jde sice spíš o české autory (kromě naposledy zmíněných dramatizací) a starší nahrávky, ale třeba se v budoucnu podívám i do světa a na současnou tvorbu pro děti.

A jak jste na tom vy? Posloucháte s dětmi? A máte své zaručené tipy na to společné čtení, které baví vás i je? Jestli vyzkoušíte tyhle, dejte vědět v komentářích, jestli vás nadchly stejně tolik jako mě.