5 lekcí, které mi udělila Michelle Obama

V životopisu Michelle Obamové si každý člověk dokáže najít něco, co mu pomůže v jeho vlastním životě. I proto jsem začala psát tenhle článek. Aby tahle důležitá audiokniha neunikla vaší pozornosti třeba jen proto, že nesledujete americkou politiku a životopis bývalé první dámy není něčím, po čem byste rovnou sáhli.

Přiznám se bez mučení, můj obdiv k Michelle Obamové vznikl už dávno před poslechem audioknihy. Sledovala jsem její proslovy a rozhovory s ní ve mně budily pocity hrdosti (já vím, že to bude znít tak pateticky, ale prostě takový ten pocit, kdy jste hrdí na to, že existuje takový člověk). Takže do audioknihy jsem šla s pořádným nadšením. Což často bývá špatně, protože je těžké se vyrovnat s nadměrnými očekáváními.

Michelle ale nezklamala. Její audiokniha mě donutila se zamyslet nad svým vlastním životem, ale i nad celkovým vnímáním světa. Po jejím konci jsem o ní ještě dlouho přemýšlela a došla jsem k závěru, že obsahuje až překvapivé množství mouder, která dovedou posloužit prakticky komukoli.

Ahááá, tak proto se s ní asi spojují ta slova “inspirativní” a “otevřená”.

Neberte ale za slovo jenom mě…

Když jsem nedávno procházela recenze na českých a slovenských webech, nenašla jsem jedinou negativní. Překvapivě jsem narazila na řadu lidí, kteří ani nebyli fanoušky Michelle, americká scéna je nezajímala, ale prostě zkusili tuhle knihu. A ejhle! Bylo to přesně, jak jsem si myslela. Sami byli překvapeni tím, jak moc se jim Michellin příběh zalíbil, jak dobře se četl. Kolik toho s ní mají společného.

Ano, v poslechu dostanete příběh jedné obyčejné ženy, která prožívá celkem neobyčejný život. Podíváte se do zákulisí americké politiky, uvidíte historické události z druhé strany, která vás dost možná překvapí. Takovou pomyslnou třešničkou na dortu je ale fakt, že taky dostanete možnost se zamyslet sami nad sebou. Nechat se inspirovat.

“Som obyčajná žena, ktorá zažila neobyčajnú cestu. Verím, že svojím príbehom pomôžem vytvoriť priestor na ďalšie príbehy a že ním prerazím cestičku aj tým, ktorí sa cítia byť na okraji spoločnosti.”

A tady je pět lekcí, které jsem si z poslechu téhle autobiografie odnesla já.

Nenechte se zastavit strachem ani očekáváním ostatních

Pro mě je tohle absolutně nejdůležitější lekce, která se v audioknize Môj príbeh opakuje několikrát a právem, protože i v našich životech je to neustále se opakující jev.

Pamatuju si jednu konkrétní větu, která se mi zavrtala přímo pod kůži a stavěla jsem hned audio, abych si ji zapsala.

“Zlyhanie je dlho len pocitom, kým sa stane realitou.”

Už se vám někdy stalo, že jste o něco usilovali a lidi kolem vás se vás snažili přesvědčit, že je to riskatní… ať si to rozmyslíte… že na to nemáte?

Přesně to se dělo Michelle už odmalička. Jako vynikající studentka a ambiciózní mladá slečna si kladla velké cíle – chtěla následovat svého bratra ve studiu na Princetonu. Ale o tom společnost nechce slyšet. Černoška z chudé čtvrti, studující na škole se špatnou pověstí, že by se dostala na Princeton nebo Harvard? Cha!

“Nedělej si moc velké naděje,” byla klasická odpověď některých dospělých v jejím okolí. “Moc nevím, jestli jsi vhodnou kandidátkou na Princeton,” byla odpověď studijní poradkyně.

A takovou situaci zná každý člověk, který se kdy pokoušel o něco, co aspoň trochu vybočuje z řady. Co se “normálně” moc nepovede. Jejich motivace možná vychází z dobrého zájmu – nedělat takové studentce naděje, když se to pravděpodobně nestane… ale dělají ještě něco jiného.

Způsobují pocit selhání ještě dlouho předtím, než se jakékoli selhání vůbec dostaví. Proč se vůbec snažit? Vždyť je tak velká šance, že se to nesplní. Všichni tihle lidi si myslí, že na to nemám, takže asi nemám…

Společnost nás hrozně ráda tlačí hezky do řady a lidé mají problém podporovat kohokoli, jehož cíle a sny jim přijdou nepředstavitelné. Jehož cesta životem neodpovídá té ušlapané a milionkrát opakované. Ale není to jen v takových “extrémech”.

Děje se to každý den a ovlivňuje to vaše kroky, ať už si to uvědomujete nebo ne.

Všechno vás tlačí k tomu “bezpečí” a životu podle očekávání – společenské situace, do které jste se narodili, práce, kterou nesnášíte, vztahů, které vás nenaplňují… Protože odvahu vymanit se z diktátu nemá každý. Často člověka ani nenapadne, že existuje jiná možnost. A když ano, dostaví se pochybnosti.

Chtěli byste změnit práci a dělat na sebe, ale to je pak spousta nejistoty. Když zůstanete v té stávající, máte jistou výplatu. Ale opravdu ji máte jistou?

Zůstanete ve vztahu, ve kterém nejste spokojeni. Protože je to lepší, než být úplně sami. A jste si tím jistí? Nebo vás ve všech případech řídí strach a zároveň i soud ostatních lidí.

“Dneska je těžké najít si partnera…”
“Podnikání je hrozně nejisté…”
“No můj kamarád Pepa tohle zkoušel a teď je na mizině, zadluženej…”

Vaši příbuzní i přátelé mají vždycky rychle přichystané případy neúspěchu několika lidí. A když se to nepovedlo jim, proč by mělo vám.

Už od začátku pracujete s pocitem selhání – pravděpodobně to nevyjde, že? A co pak? Radši to ani nezkoušet.

Michelle měla to štěstí, že vyrůstala s rodiči, kteří v tyhle soudy nevěřili. Nechali jí volnou ruku a podpořili ji v čemkoli, co si vybrala. Na Princeton se dostala – a později i na právo na Harvardu.

Vždycky budete mít strach, ale je třeba se mu postavit. Ostatní lidé vás vždycky budou nutit k té bezpečnější, jistější cestě. Často za to ani nemůžou, prostě jsou tak nastavení. Ale je na vás si jejich slova nebrat k srdci. Řídit se tím, co víte a cítíte vy.

V tom je Michelle skvělou inspirací. A nejen pro holčičky, které třeba teď sedí ve třídě a bojí se zvednout ruku, i když znají správnou odpověď. Jen proto, že si nevěří. Jen proto, že se bojí výsměchu.

Obklopte se lidmi, kteří vás budou podporovat

O tomhle pravidle už jsem psala v článku o dosahování cílů, ale ono platí na celý váš život, i když už jste spokojení s tím, jak teď vypadá.

Pokud se budete obklopovat lidmi, kteří vidí jen to špatné a nemají žádnou naději, brzo přijmete takový přístup k životu i vy sami. Každý z nás je průměrem několika lidí, se kterými se nejvíc vídá. To je fakt.

I proto chcete udržovat přátelství, která vás nestahují ke dnu. Držet si ve svém životě lidi, kteří vás neshazují na úkor budování svého vlastního ega.

Sice jde o něco, čeho si je většina z vás tak trochu vědoma, ale neuškodí si to zopakovat. Lidé jsou základem života každého z nás. A ani úspěch nevzniká izolovaně, snahou a pílí jednoho člověka.

Žádný člověk není ostrov a úspěch každého z nás stojí na lidech, kteří nám ho umožnili nebo nám v něm pomohli. Kteří v nás věří a podporují nás, i když je zle.

“Uvedomila som si, že to najdôležitejšie v mojom príbehu nie je povrchná hodnota mojich úspechov, ale základy, na ktorých sú vybudované – ľudia, ktorí ma celé roky podporovali a pomohli mi vybudovať si sebadôveru. Nezabudla som ani na jedného z tých ľudí, ktorí ma posunuli vpred a ktorí robili maximum pre to, aby ma pripravili na urážky a ponižovanie, ktoré ma čakali na miestach, kam som smerovala – na miestach určených predovšetkým ľuďom, ktorí neboli ani čierni, ani ženského pohlavia.”

I na spokojeném vztahu je třeba pracovat

Takhle vypadá klasický ideál: potkáte pro sebe toho pravého, zamilujete se, žijete spolu a všechno funguje, jak má. Jste šťastní, nikdy nic nemusíte řešit, protože jste pro sebe souzení a tak to prostě je.

No…

Ne tak úplně. Na každém vztahu je třeba pracovat. Proč? Každý z nás vidí svět zkresleně. Vycházíte ze svých hodnot a předpokládáte, že věci budou fungovat způsobem X, protože na to jste zkrátka zvyklí a tak to vždy bylo.

Všichni žijeme ve svých vlastních bublinách plných očekávání a tyhle bubliny ani ve vztahu s životním partnerem neprasknou a nesloučí se v jednu.

Když se mluví o tom, že Michelle je ve svém životopise otevřená, téma jejího manželství s Barackem je jedna z oblastí, kde je to nejvíce vidět.

Otevřeně popisuje problémy, kterým společně čelili. Ať už šlo o zvrat v Barackově politické kariéře, kterému se musela celá rodina podřídit, nečekaný potrat, nebo prostě jejich obecný přístup k životu, Michelle nic neskrývá.

“Znie to trochu ako zlý vtip, však? Čo sa stane, keď sa samotársky individualista ožení so spoločenskou, rodinne založenou ženou, ktorá ani trochu nemá rada samotu?”

Základem jsou komunikace a kompromis. Je to o hledání cesty, jak se přizpůsobit tomu druhému. A tohle přizpůsobování nemůže být jen jednostranné.

I proto slouží Michelliny upřímné historky z průběhu jejich manželství jako inspirace. Na manželství je občas třeba pracovat, i když jste si zvolili toho správného člověka.

Laskavost a lidskost jsou vždy správnou odpovědí

Když někdo řekne Michelle Obama, mně na mysl hned vyskočí slovo laskavost. Což je shodou okolností i takový leitmotiv, který prostupuje celou audioknihu.

Lidskost a laskavost by měly být základy našeho chování, ale často to tak bohužel není. Často na lidech hledáme chyby a rozdíly od nás. Dělíme lidi na “já” a “ti ostatní”. Děláme to automaticky.

A v případě veřejně známých lidí je to ještě dvojnásob. Protože známe jen určitou postavu, nedovedeme si ji spojit s reálným člověkem. V případě Michelle vznikl pro určitou skupinku lidí médii zpracovaný obraz zlé ženy. Ten se ale rozplynul ve chvíli, kdy se s takovými lidmi setkala osobně.

“Keď mali voliči možnosť vidieť, aký som človek, pochopili, že obraz, ktorý sa omne vytvoril, sa nezakladá na pravde. Zistila som, že je ťažšie nenávidieť niekoho, s kým nemáte osobnú skúsenosť.”

Někteří lidé se přesvědčit nedají. Jejich cílem je ubližovat ostatním. Ale i takoví lidé většinou vycházejí ze své vlastní bolesti a nejistoty.

Ano, takovým je potom třeba se postavit. Ale zachovat si lidský a laskavý přístup, nesnižovat se na jejich úroveň.

A tady se hodí připomenout heslo, které se během pár let stalo takovým sloganem obou manželů Obamových – When they go low, we go high.

“Už od detstva som verila, že je dôležité ohradiť sa proti grobianom, no zároveň sa neznížiť na ich úroveň. A aby bolo jasné, teraz sme mali do činenia s grobianom, smužom, ktorý okrem iného ponižoval menšiny a opovrhoval vojnovými zajatcami. Takmer každým svojím výrokom spochybňoval dôstojnosť našej krajiny.

Chcela som, aby si Američania uvedomili, že na slovách záleží – že nenávistné reči, ktoré počujú v televízii, neodrážajú skutočnú podstatu našej krajiny, a že sa proti tomu môžu vysloviť vo voľbách. Apelovala som na dôstojnosť ako na vlastnosť, ktorej sa náš národ môže držať.

Dôstojnosť bola oporou mojej rodiny už celé generácie. Vďaka nej sme dokázali prekonať všetko. Dôstojnosť je rozhodnutie, hoci nie je vždy ľahké. Ľudia, ktorých som v živote najviac rešpektovala, sa však pre ňu rozhodovali každý deň znova a znova.

Barack a ja sme sa snažili žiť podľa motta, ktoré som v ten večer ponúkla aj publiku: Ak sa druhí znížia k hrubosti, my si aj naďalej zachováme slušnosť.

Je důležité si zachovat naději i v těžkých časech

Cítit naději a vidět v lidech dobro je občas těžké i ve chvílích, kdy všechno jde. Kdy nejste pod útokem, kdy po světě neřádí zákeřná pandemie. Kdy nejste chvíli před zhroucením vašeho podnikání, vztahu nebo zdraví.

Ale jak říká známé rčení, naděje umírá poslední.

Z audioknihy Moj príbeh přímo čiší pocit naděje. Naděje v lidstvo jako takové. I ve chvíli, kdy by bylo pro kdejakého pesimistu jednoduché říct, že tahle planeta se řítí do záhuby. Jak říká slavný citát, který Barack Obama použil v jedné ze svých řečí – můžeme se smířit se světem, jaký je. Nebo se podílet na budování světa lepšího.

Jsou to právě těžké chvíle, kdy je důležité zachovat si naději a hledat dobrou stránku hrozných věcí. Soustředit se na to pozitivní, protože každý den není dobrý, ale na každém dni se dá najít něco dobrého.

Je to neskutečně těžké, to vám nikdo nevyvrací. Ale v takovou chvíli je to někdy to poslední, co vám zbývá.

A často záleží na úhlu pohledu.

“Vyrastala som v malom dome so zdravotne postihnutým otcom. Naša rodina mala málo peňazí a žila v štvrti, ktorá sa ocitla na pokraji úpadku. Zároveň som však vyrastala obklopená láskou a hudbou v meste plnom rôznorodosti, v krajine, kde sa vďaka vzdelaniu môžete dostať veľmi ďaleko. Nemala som nič a zároveň som mala všetko. Záleží len od uhla pohľadu.”

Na závěr

S lekcemi bych mohla pokračovat, je jich totiž mnohem víc. Ale už to nechám na vás a doporučím jen poslech téhle audioknihy, protože jak to tak už bývá, každý si z ní dokáže vzít něco jiného. Dám ale ruku do ohně minimálně za to, že si sami určitě najdete nějakou spojitost mezi Michelliným příběhem a tím vaším. Vždyť to je nakonec to, co nás všechny spojuje. Naše příběhy.